Někteří na svých profilech také cenzurují a to nám prý nevadí. I my sami to občas děláme. Svoboda slova se zneužívá k šíření lží a nenávisti. A globální platformy jsou soukromé firmy a proto si mohou dělat, co chtějí. Nemůžeme prý omezovat jejich podnikání. To jsou asi nejčastější námitky proti naší petici STOP CENZUŘE, se kterými se v diskusích setkáváme. Tak se na ně pojďme podívat.

---

Některé známé osoby (chodí nám příklady politiků a jiných celebrit) na svých profilech také cenzurují a to nám nevadí. I my sami to občas děláme.

To je docela úsměvný argument svědčící o nepochopení principu sociálních sítí a rozdílu v tom, co může dělat „operátor“ a co uživatel, který si v síti spravuje svoji vlastní „linku“. Snad každý jsme někdy típnuli hovor otravnému prudiči, který nás obtěžoval, protože o tom, s kým a o čem komunikujeme na vlastním čísle, rozhodujeme jen my. Ale kdyby naše hovory přerušoval sám operátor podle toho, co si povídáme, chtěli bychom vidět troufalce, který bude říkat, že je to soukromá firma a má na to právo.

Ano, i my jsme někdy smazali komentář na svých stránkách, když obsahoval vulgarity, nebo na nich dokonce zablokovali autora, který opakovaně urážel nás či ostatní a nebral naše varování vážně.

Svoboda slova se zneužívá k šíření lží a nenávisti

Svoboda slova je i svobodou mýlit se a sdělovat nepříjemné věci, které se někomu nemusí líbit. Pokud se nejedná o pomluvy, přímé výhružky násilím nebo jiné činy, které jsou trestné (což je na posouzení soudu, nikoliv studentů v neziskovkách, které si na soudy jen hrají), nesmí být nikomu upřeno právo svobodně se vyjadřovat.

Většinu výroků, zvlášť těch o budoucnosti, nelze jednoznačně ověřit a vynést soud o míře pravdivosti. Ostatně teď, v době covidové, to vidíme zřetelně. Pravda je sice jen jedna a vždy vítězí, ale každý má o ní poněkud jinou představu související s jeho hodnotovým ukotvením. Bylo to tak od pradávna a tak nechme na každém, ať posoudí, komu a čemu bude věřit. Úspěšnost se přece vždy odvíjela od schopnosti vyhodnocovat informace a tedy rozlišovat pravdu a lež.

Myslíme si, že velká většina dá přednost svému úsudku než neprůhledným algoritmům nebo špatně placeným brigádníkům z druhého konce světa, kteří nerozumějí naší řeči. Jakmile totiž vznikne komise nebo výbor, která má rozhodovat o pravdě, ocitneme se na cestě do totalitního světa a v nekonečné smyčce otázky, kdo má hlídat hlídače. Více v sérii článků Chvála pochybnosti.

Globální platformy jsou soukromé firmy a proto si mohou dělat, co chtějí. Nemůžeme omezovat jejich podnikání.

Jsou to soukromé firmy, které mají dominantní postavení na svých trzích. Na to pamatuje zákon o hospodářské soutěži či jeho obdoby v jiných zemích a podle něj dochází v různých oborech po celém světě k regulaci a ochraně spotřebitele. Vzpomeňme např. rozdělení firmy AT&T nebo opatření vůči Microsoftu v případě prohlížeče Explorer.

Problém je totiž zneužívání dominantní pozice na šikanu svých zákazníků a diskriminaci konkurence. V případě globálních sociálních sítí a vyhledávače je to mnohem nebezpečnější, neboť dochází ke skrytému ovlivňování veřejného mínění a politické soutěže, což může vyústit k ovlivnění výsledku voleb. Na nás je se rozhodnout, zda je důležitější zachování demokracie nebo absolutní nadvláda globální korporace, která u nás navíc neplatí žádné daně.

Nevoláme po legislativních opatřeních, které budou firmy stát extra náklady. Chceme vrátit uživatelům právo návratu k předchozímu stavu – než některé vlády donutily korporace k masovým zásahům do obsahu pod hrozbami drastických sankcí. Nová cenzurní pravidla pak platformy vynucují i na uživatelích v jiných zemích, kde to vlády nepožadují, resp. si to ani neuvědomují. Právě takovým zásahům do podnikání chceme v ČR zamezit a cenzurní povinnost z firem sejmout. Více v článku Zaplať svou libru masa.