Od pátečního večera neřešíme skoro nic jiného, než reakce na vaše dotazy a emotivní apely ve věci zablokování osmi internetových domén správcem registru českých doménových jmen CZ.NIC. V sobotu jsme vydali jen krátkou reakci a mezitím zjišťovali potřebné informace. Nyní již můžeme poskytnout podrobnější stanovisko a odpovědět na otázky, které jsme sami v sobotu položili.

Kdo konkrétně rozhodl o blokaci domén – CZ.NIC nebo vláda? Který státní orgán a který úředník vydal doporučení zablokovat domény?

Je to rozhodnutí NIC, které nese za blokace právní odpovědnost. Konali na doporučení blíže neurčené bezpečnostní složky (podle Františka Vrábela jde o Národní centrum kybernetických operací), která jim předala ještě delší seznam domén. NIC jej zúžil na oněch osm. Podle některých hlasů má NIC přislíbenou právní pomoc v případě žalob, které pravděpodobně očekávají, a možná spoléhají na to, že způsobená škoda nebude velká.

Na jakém právním základě k rozhodnutí došlo? Existuje nějaké soudní rozhodnutí?

Podle všeho neexistuje žádné soudní rozhodnutí a proto si myslíme, že šlo o nezákonný postup, který lze u soudu napadnout a podle řady oslovených i uspět. NIC se odvolává na svá pravidla, kde se “ohrožení bezpečnosti státu” uvádí jako krajní důvod pro blokaci domény. Zatím ale není patrné, podle čeho se míra ohrožení státu vyhodnocuje a jak tuto definici mohou naplnit weby vydáváním článků.

Z hlediska obsahové závadnosti má být porušením zákona údajné “schvalování genocidy”. Tady je otázka, zda opravdu lze nějaký obsah na webu takto kvalifikovat a zda v takovém případě nebyla na místě nejprve výzva k odstranění konkrétních textů. Podle názoru některých právních odborníků je blo­kace celých domén v roz­poru s ju­di­ka­turou Evropského soudu pro lidská práva.

Je blokace trvalá nebo časově omezená?

Podle našeho zdroje jsou domény u NIC zablokovány na 30 dnů (podobně jako tomu údajně bylo v minulosti u jiných domén) a blokace dalších domén nejsou v plánu. Je ale možné, že “doporučení” na blokaci jiných webů vyhoví komerční poskytovatelé připojení nebo hostingu.

Podle jakých kritérií byly domény vybrány? Lze uvést příklady informačního obsahu na daných webech, který porušoval české zákony?

Tuto otázku nelze zodpovědět, protože nikdo ze strany státu se nechce k „doporučení“ přihlásit. Právě z důvodu neexistence soudního rozhodnutí, skrytého zadavatele, který nechce nést odpovědnost, a chybějícího zdůvodnění pro blokace jsme názoru, že jde o nezákonný postup státní cenzury. Neobhajujeme samotný obsah osmi webů, ani jej neznáme. Zpochybňujeme vysoce nestandardní postup, jaký byl zvolen. Pokud obsah na doménách skutečně porušoval zákon, bylo možné získat k blokaci soudní příkaz, případně předběžné opatření. Zvolený postup však vyvolává oprávněnou nedůvěru části české veřejnosti ke snaze cenzurovat obsah bez rozhodnutí soudu a bez udání konkrétního důvodu.

Závěr

Od pátku mezitím pokračuje snaha zablokovat dalších 22 domén, ale za to již nesou odpovědnost komerční provideři. I ty je samozřejmě možné žalovat, pokud si nejsou provozovatelé webů vědomi, že by porušovali zákon. Jde pravděpodobně o ty domény, které odmítl zablokovat CZ.NIC.

Ačkoliv mnozí politici prohlašují, že jsme ve válce, v ČR dosud nebyl vyhlášen válečný stav, stav ohrožení ani nouzový stav, bez nichž si těžko představit dočasné omezení ústavních práv českých občanů. Zatím ani není patrné, že by se jej vláda v nejbližší době vyhlásit chystala. V takovém případě jsou ale státní složky povinny postupovat prostředky odpovídajícími současnému právnímu stavu na území ČR, což je mír. Zvolený postup ale jako by naznačoval, že existuje i „hybridní mír“, ve kterém stát jedná tak trochu po válečném způsobu.

Podle JUDr. Koudelky by měl Úřad pro ochranu hospodářské soutěže prošetřit podezření ze zneužití monopolního postavení na trhu v případě CZ.NIC. I o vojenských konfliktech lze psát bez cenzury, jak se ukázalo např. při válce v Jugoslávii (1999), kdy se u nás žádné weby nevypínaly. Nedošlo k tomu ani v jiných válkách, kterých se účastnili naši vojáci a na jejichž oprávněnost a zdůvodnění se názory našich občanů velmi lišily.

Zatímco důvěra v právní stát byla tímto narušena, efekt zavedené blokace je minimální. Zablokované weby se mohou velmi rychle přesunout na domény zahraničních registrátorů (jeden z těch osmi byl viditelný ještě tentýž večer) a zásah státní moci jim pochopitelně přiláká ještě větší počet čtenářů. K důsledné blokaci obsahu by vláda musela vybudovat „českou čínskou zeď“ po vzoru autoritářských států.

Provideři včetně NIC nemuseli požadavku státu bez soudního příkazu vyhovět, avšak vzhledem k nerovnému postavení obou stran se mohli důvodně obávat, že by vůči nim mohl stát použít odvetná opatření. Proto lze tyto případy považovat za akt státní cenzury, i když neznáme míru iniciativy, s jakou k blokacím NIC a jednotliví provideři přistoupili.

Co z toho plyne

V SOSP se specializujeme na obranu svobody projevu před zásahy digitálních platforem. Naším původním záměrem bylo především pomáhat státu při regulaci těchto globálních quasi monopolů diskriminujících české uživatele. Nepředpokládali jsme, že bude nutné se zabývat státní cenzurou, a považovali bychom za alarmující, kdyby blokace celých domén dále pokračovaly a vláda podporovala budování Ministerstva pravdy.

Pro naši svobodu projevu i pro pověst české vlády je nanejvýš potřebné, aby se zásahy do svobody slova děly zákonným způsobem a důvody k tomu byly sdělovány včas a transparentně. Koalici SPOLU, která drží post premiéra, chceme připomenout slova z jejich volebního programu – „za základ demokratické společnosti pokládáme názorovou pluralitu a právo na svobodu projevu“.

Cenzury vybraných webů v ČR si všimli i na Slovensku, kde vyzývají svou vládu, aby přestala zneužívat boj proti dezinformacím na dehonestaci jiných názorů. V příštích dnech budeme konzultovat s několika partnery, zda podobnou výzvu připravit pro vládu českou.