Poté, co Evropská komise (EK) přijala 16. září Evropský akt o svobodě sdělovacích prostředků (European Media Freedom Act, EMFA), jej tento týden schválil Evropský parlament a k jeho platnosti zbývá poslední překážka – formální souhlas členských států EU. Bude to znamenat převzetí dalších pravomocí členských států v oblasti mediální legislativy, vytvoření nerovných podmínky na mediálním a inzertním trhu a omezování mediálního obsahu rozdělením médií na to hodná a nepohodlná.

Dobře se podívejte na ilustračním obrázku, jak hlasovali čeští europoslanci. Vrecionová (ODS), Niedermayer (Top09) a Zdechovský (Top09), tedy 3 ze 4 lídrů kandidátky SPOLU, Kolaja (lídr kandidátky Pirátů) a Farský (spolulídr kandidátky STAN) cenzurní návrh podpořili, všichni tři europoslanci ANO a Vondra (ODS) se jen alibisticky zdrželi. Pouze 4 odvážní hlasovali proti – Zahradil (ODS), David (SPD), Blaško a Konečná (KSČM). Pro někoho možná překvapivý pohled na postoje současné politické scény. Kdo však sleduje hlasování v EP o hodnotových otázkách za poslední léta, toho asi nepřekvapí.

Co je předmětem Aktu o svobodě médií

Oficiální text říká, že „navrhované nařízení stanoví mimo jiné ochranu proti politickému vměšování do redakčních rozhodnutí a proti sledování. Klade důraz na nezávislost a stabilní financování veřejnoprávních sdělovacích prostředků, jakož i transparentnost vlastnictví sdělovacích prostředků a přidělování státní reklamy. Stanoví rovněž opatření na ochranu nezávislosti redaktorů a ve prospěch zveřejňování střetů zájmů. Zabývá se i otázkou koncentrace vlastnictví sdělovacích prostředků a vytvoří novou nezávislou Evropskou radu pro mediální služby, která bude složena z národních orgánů pro sdělovací prostředky.“

Tuzemské i evropské profesní oborové asociace upozorňují na rizika, která by nová legislativa přinesla. Evropské vydavatelské asociace EMMA a ENPA například konstatují, že přijetí aktu ve stávající podobě nebude chránit svobodu médií, ale „spíše podpoří regulaci médií na úkor svobodného a nezávislého tisku a evropské demokracie. Musíme nanejvýš naléhavě požádat o jeho zásadní revizi, nebo o úplné opuštění projektu“. Problematické části zahrnují nastavení pravidel pro přidělování státní inzerce, požadavky na transparentnost, záruky proti nepřiměřenému moderování obsahu ze strany velkých platforem a omezení vlastnických práv.

 „Návrh Komise na zřízení nové Evropské rady pro mediální služby budí obavy o nezávislost takového subjektu. Při špatné implementaci by mohlo otevřít cestu ke státní kontrole médií… Pouhá regulace médií nemůže sama o sobě fungovat jako dostatečná záruka pro svobodu tisku.“ Celé to zapadá do již dřívější varovné předpovědi, že Evropská komise se bude snažit média, která podporují její progresivistickou politiku, dotovat, a ta nepohodlná cenzurovat pod záminkou, že šíří dezinformace, v novém newslpeaku “systémová rizika”.

Ve skutečnosti však EMFA není o svobodě ani pluralitě médií. Je to spíše fíkový list pro křížovou výpravu EU proti Polsku a Maďarsku – s čímž má EK dlouhodobě problém. Když se EMFA v září 2022 poprvé navrhovala, místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová při rozhovoru o EMFA Maďarsko výslovně zmínila . Přitom zpráva Unie občanských svobod pro Evropu uvádí v seznamu zemí, kde jsou novináři nejvíce ohroženi fyzickými a slovními útoky, Belgii, Chorvatsko, Francii, Německo, Nizozemsko a Irsko. Zpráva rovněž naznačuje, že omezování svobody informací je problémem v celé EU.

EMFA má opravdu jen málo společného s pluralitou médií a spíše souvisí s politickým směřováním médií v konkrétních zemích. Jinými slovy, polská a maďarská média mají tendenci být konzervativní a rozhodně anti-woke. Cenzurní choutky Evropské komise jsou dobře patrny už v Aktu o digitálních službách a záměru centralizovat regulaci politické reklamy. To vše zapadá do širšího rámce snahy EK o intervenci do politických projevů a aktivit pod záminkou boje proti “nenávistným projevům” a “dezinformacím”.

Orwellovský zásah EU proti médiím

Jak píše Norman Lewis, bývalý ředitel inovací v PwC, ve svém článku “Orwellovský zásah EU proti médiím” , “Součástí návrhu zákona o EMFA je návrh na zřízení nové Evropské rady pro mediální služby. Ta by nahradila stávající skupinu evropských regulačních orgánů pro audiovizuální mediální služby (ERGA). EU by tak v podstatě získala přímý vliv na mediální prostředí členských států. Tato snaha o centralizaci kontroly médií z národních vlád do Bruselu odhaluje politické záměry, které stojí za tímto zákonem.”

“Jedná se o další příklad autoritářského impulsu EU kontrolovat politiku členských států. Způsob, jakým EU používá termín “pluralita médií”, je jakýmsi orwellovským doublespeakem. Znamená pravý opak toho, co naznačuje. EU nechce pluralitu – chce soustředit moc v Bruselu. A to vše chce dělat bez jakékoli veřejné diskuse nebo odpovědnosti. EMFA neudělá nic pro ochranu svobody médií v Evropě. Právě naopak. Pouze posílí moc Bruselu nad médii a politickou debatou. Každý, kdo skutečně věří ve svobodu a pluralitu médií, by se měl postavit proti.”

Články 17 a 18

Nad konkrétními formulacemi se pozastavuje i Adam Růřička z Institutu H21: “Máme tu nařízení, které se tváří, že chrání bezpečí novinářů a zvyšuje nezávislost a svobodu médií, ale v důsledku jde o počin, který v sobě ukrývá nebezpečí pro svobodu projevu (a to i projevu novinářů). Celá věc, jak už to regulací tohoto typu bývá, je neprůhledná, nejasná, jednotlivosti se dohledávají těžkopádně.

• Článek 17 vede k dělení mediálních služeb na ty, které splňují “podmínky samoregulace” a ty, které tento požadavek nesplňují – do podmínek samoregulace spadají redakční normy, ale i například dodržování posíleného kodexu proti dezinformacím.
• Jde o velmi nejasné kritérium, které budou posuzovat mj. “organizace občanské společnosti”. Ti mediální poskytovatelé, kteří tyto požadavky splňují, dostanou lepší zacházení od sociálních sítí. Ti druzí můžou pravděpodobně čekat snižování dosahu na soc. sítích (toto nevyplývá ze samotné EMFA, ale dává smysl, aby to soc. sítě dělaly vzhledem k systematickým rizikům dle DSA).
• Problematické je propojení samoregulujích mechanismů s iniciativami neziskových organizací, které budou hodnotit, zda média podmínky samoregulace splňují, nebo ne. Jak se tyto subjekty vyberou, je nejasné.. Tady cítím určitou ironii vzhledem k tomu, že cílem EMFA je větší nezávislost médií od politiky.
• Článek 18 EMFA vyžaduje pravidelně organizovat tzv. “strukturovaný dialog” mezi sociálními sítěmi, poskytovateli mediálních služeb a občanskou společností. Tento dialog obsahuje cíl “sledovat dodržování samoregulačních iniciativ zaměřených na ochranu společnosti před škodlivým obsahem, včetně dezinformací a zahraniční manipulace s informacemi a vměšování.”
• Do potírání škodlivého obsahu a dezinformací může spadat i oslabování viditelnosti médiím, která se ukáží jako “nedůvěryhodná” tím, že nesplňují “samoregulační mechanismy” (nebo pokud jsou tak identifikována mj.“organizacemi občanské společnosti”). Problém je, že pokud by to soc. sítě nedělaly, pak má Komise na DSA poměrně tvrdé nástroje, jak je sankcionovat.
• Tzn. na první pohled nezávazný “dialog” je vlastně kontrola spojená s potenciálně tvrdými sankcemi na základě DSA, která cílí na ochranu společnosti před škodlivým (tzv. nikoli nezákonným) obsahem a před dezinformacemi. Co je to škodlivý obsah a dezinformace se ale nikde neříká”

Česká vláda opět na straně cenzury

Zatímco unijní nařízení DSA umožňuje Evropské komisi omezit svobodu projevu Evropanů prostřednictvím digitálních platforem, EMFA dává Komisi pravomoc regulovat evropská média a prostřednictvím vhodně zvolených “hodnotitelů” odstřihnout ta nepohodlná od inzerce a od většího dosahu na platformách. Česká vláda v obou případech poslušně souhlasila – u DSA to bylo Ministerstvo průmyslu a obchodu (v rukou STAN) a u EMFA Ministerstvo kultury (v rukou ODS).

Jak jsme se dozvěděli, už je pozdě i na blokační menšinu členských zemí. Poté, co EMFA prohlasoval i Coreper (Výbor stálých zástupců vlád členských zemí), schválení Radou ministrů je jen formalita a už se ani nehlasuje (podobně to asi dopadne s migračním paktem). Obě cenzurní legislativy se tedy progresivistům podaří schválit ještě před tím, než v červnu voliči převolí současné složení Evropského parlamentu.

Parlamentní a neparlamentní opozice i všechna nezávislá média a jejich sdružení mohou přemýšlet, zda opravdu nestálo za to bít včas na poplach. Další utažení šroubů svobody se tak obešlo – jako obvykle – bez jakékoli veřejné diskuse. Snad nás to ponoukne k tomu volit příští české europoslance úplně jinak než dosud. Hlavně však k volbám v červnu přijít.