Na našich kanálech sociálních sítí každodenně sdílíme a komentujeme české i zahraniční dění, které se týká svobody projevu. Průběžně publikujeme výběr toho nejpodstatnějšího za každý uplynulý měsíc. Dnes pokračujeme s výběrem za srpen.

Co jsme dělali my v SOSP

Daniel Vávra napsal text ke 4. výročí naší petiční iniciativy. “Cenzura se ze „soft“ verze, kdy ji provozovaly nestátní sociální sítě a některé další internetové služby, změnila v cenzuru státní. A i u té „soft“ cenzury začalo vycházet na povrch, že to nikdy nebyl jen projev jakéhosi korporátního aktivismu. V pozadí byl zcela jasný politický tlak ze strany státu, jak se ukázalo po koupi sítě Twitter Muskem ve známé kauze Twitter Files. Každý může hlásat svůj názor a není perzekuován, pokud si náhodou Evropská rada nemyslí, že ten názor není objektivní a jedná se o propagandu. Pak „logicky“ je perzekuován a nic hlásat nemůže… Rádio Svobodná Evropa zjistilo, že v budově Evropské komise jsou ruská média (jinde zakázaná) přístupná bez jakýchkoliv omezení. Byrokrati a politici tedy mají zcela zjevně větší práva než běžný občan. Aby věděli, co pro nás není dobré, a mohli nám to zakázat, musí si to přece přečíst a poslechnout.”

Dopis, který 26. 8. zaslal Mark Zuckerberg, většinový vlastník firmy Meta a šéf sítě Facebook, právnímu výboru americké Sněmovny reprezentantů, znamená podobný průlom v odhalení cenzury digitálních platforem ze strany americké vlády jako předchozí skandál Twitter Files. Ze všech ohlasů v českých médiích stojí nejvíc za pozornost ten od Daniela Kaisera v Echo24. Z jeho článku vybral Vlastimil Veselý 5 nejdůležitějších faktů, ke kterým připojil doplňující komentáře. Podle Michaela Shellenbergera, autora Twitter Files, “porušily FBI a CIA zákon o sledování, šířily dezinformace a úmyslně zasahovaly do voleb v roce 2020″.

Dění v ČR

„Podle šetření Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM), které proběhlo od 15. 3. do 2. 6. a zapojilo se do něj 951 respondentů, nadpoloviční většina dotázaných tvrdí, že si musí dávat pozor na své veřejné výroky, aby se nedostali do problémů s policií. […] Za posledních 10 let se svoboda slova zlepšila podle 22 % dotázaných, zhoršení pocítilo 37 % lidí a podle 38 % nedošlo k žádné změně. […] Šíření myšlenek znevažujících víru a náboženské symboly, výzvy k revoluci a občanské neposlušnosti či podpora nepřátelské propagandy není pro lidi důvodem k omezení svobody projevu. To samé platí i pro šíření myšlenek, které se mohou dotýkat útlocitu někoho jiného. S možným omezením svobody projevu lidé většinově nesouhlasí ani v zájmu bezpečnosti státu či ochrany demokracie.”

„Další špatná zpráva pro majitele Seznamu Iva Lukačoviče opět souvisí s pokusem firmy zapojit se do tzv. boje proti dezinfo. Nový projekt Databáze fact-checků obsahuje i řadu nepravd, neúplných či zkreslených tvrzení nebo spekulativních teorií. Rovněž odkazuje na lobbistické zdroje či na web Manipulátoři, sám publikující dezinfo texty. Celé to tedy místy připomíná spíše aktivistickou woke brožurku […] Za Databázi zodpovídá koordinátor pro oblast dezinformací Peter Jančárik.“ Zvali jsme ho k debatě na naší konferenci, ale odmítl s tím, že máme natolik rozdílné názory a proto by debata neměla smysl.

‚Hodnocení důvěryhodnosti‘ českých médií MediaRating, které provádí Nadační fond nezávislé žurnalistiky (NFNŽ), vzbuzuje na českém trhu čím dále silnější odpor. Mediální domy kritizují hlavně nejasná a měnící se kritéria, četné chyby v prováděném hodnocení, subjektivitu, chabou komunikaci organizačního týmu a v neposlední řadě i střet zájmů samotného NFNŽ. […] fond v ratingu hodnotí i média, které sám financuje, a tím pádem na ně má donátorské vazby. Jednak část zakladatelů a financiérů fondu měla před několika lety svůj vlastní mediální byznys. […] Mezi největší financiéry NFNŽ patřily loni Seznam, Livesport nebo řada vlivných oligarchů, byznysmenů a podnikatelů stojících za prezidentem Petrem Pavlem.

Jiří Pospíšil (Top09) podal trestní oznámení na SPD kvůli kampani využívající snímek muže tmavé pleti s nožem v ruce. Podle Pospíšila kampaň podněcuje k nenávisti vůči menšinám. […] Top09 patří společně se STAN a Piráty k nejvíce procenzurním stranám u nás, nicméně v politických kampaních si servítky nebere. Vzpomeňme např. na předvolební billboardy SPOLU, které vyobrazovaly Babiše s Putinem nebo nedávnou kampaň ‚Rusko, pro tebe všecko‘. Ty nepodněcovaly nenávist? Jiří Pospíšil nepodal trestní oznámení ani na nikoho z těch, kteří schvalovali atentát na slovenského premiéra nebo amerického prezidenta. Chce zakázat používání osob tmavé pleti v reklamách? Proti jakému etniku má být podle něj kampaň namířena? Kde jsou v politické reklamě hranice etiky a trestního práva? To jsou ale dvě různé věci.

„Obvodní soud podmíněně zastavil trestní stíhání 73letého proruského sympatizanta . Důchodce přijel loni v květnu na Olšanské hřbitovy autem polepeným bílými písmeny Z nebo logem Wagnerovy skupiny. Za schvalování ruské agrese mu hrozily až 3 roky vězení. […] Soudkyně mu uložila půlroční podmínku se zkušební dobou v trvání 18 měsíců. […] Podle soudkyně mohlo podněcovat nenávist a nepřátelství vůči Ukrajincům a přispět k nárůstu nesnášenlivosti vůči této skupině obyvatel… […] Budou soudy stejně trestat občany, kteří sympatizují s říjnovým útokem Palestinců na Izrael nebo pozdějším útokem Izraelců na Palestinu? Nebo s okupací části syrského území Tureckem a s vražděním Kurdů? Nebo s útokem Azerbajdžánu na Arménce v Náhorním Karabachu? Mnozí Češi se poprvé dozvídají, že mohou být (poprvé po 1989) perzekuovaní za názory na zahraniční politiku.”

Vláda projednávala, jak bude české právo přizpůsobené unijnímu nařízení DSA, proto bychom měli věnovat pozornost Zákonu o digitální ekonomice. Navzdory názvu je to legislativa rozhodující o možné cenzuře českých občanů Evropskou komisí. Návrh upravený podle připomínek Legislativní rady vlády má umožnit ČTÚ vykonávat své kompetence národního koordinátora digitálních služeb.

Stále není jasné, co má být náplní práce vládního koordinátora pro strategickou komunikaci a co si pod tím vláda představuje. Podpořit spřízněná média typu „Pravdu najdete v Respektu“? Nebo říkat starým lidem, že jsou věkem omezenější a nedokáží proto poznat pravdu a lež? Má vládní úředník odpovědný za komunikaci státu nazývat občany „sv*ně a doporučovat proti nim „příkop a karanténu“? Má premiéra sousedního nazývat „kreaturou“? A co bude dělat s tou „skoro polovinou populace“, která podle něj „dezinformacím věří“? Podle reportáže plk. Foltýn znovu nepravdivě tvrdil, že se ho snažíme cenzurovat. Vůči tomu se musíme ohradit, jednak bychom to z podstaty věci nedělali a navíc nejsme stát ani monopolní platforma. Kritika komunikace plk. Foltýna, která ničí důvěru ve státní instituce a je odstrašujícím příkladem komunikace státu, rozhodně není snahou o cenzuru.

„Novou ředitelkou Odboru strategické komunikace na Úřadu vlády se stala od 15. 7. Adriana Dergam, bývalá redaktorka zahraniční redakce ČT a pozdější ředitelka korporátní komunikace a společenské zodpovědnosti ve firmě Vodafone. S dezinformacemi bojovala už jako projektová manažerka CEDMO (hlavním koordinátorem je Václav Moravec).” Třináctičlenný tým budou na Úřadu vlády řídit ještě další dva lidé – „Jozef Dobrík, grafický designér, známý z kampaně Dárek pro Putina, kde se shromažďovaly finanční dary na zbraně pro Ukrajinu, […] a Jakub Podroužek.“ Jména řadových zaměstnanců, se nedozvíme kvůli „obavám o jejich bezpečnost vzhledem k agendě, kterou budou vykonávat. […] Výběrová řízení na nově obsazovaná místa se nekonala.”

Bývala ministryně Langšádlové nebyla opakovaně schopna vysvětlit, co je strategická komunikace. Jen se stále odvolávala na Británii, že to děláme podle jejich vzoru. V knize generála Řehky se k vysvětlení používají jasná slova – PROPAGANDA , PROSTŘEDEK PRO VEDENÍ VÁLKY, OVLIVŇOVÁNÍ MYSLI, PSYCHOLOGICKÉ OPERACE, KLAMÁNÍ a KOMPROMITACE KLÍČOVÝCH OSOB.

“Jak se stalo, že se lidé nechali tak snadno zmanipulovat? […] Že i já budu jednou číst dopisy novodobých pragováků, křečovitě předstírajících, že jsou morálními majáky společnosti. Že i já zažiji, jak budou novodobí bolševici útočit na svobodu slova podobnou rétorikou, jako to dělali staří dobří soudruzi. Že i já budu žít v době, kdy budou politici kýčovitě poklonkovat mocnostem a s tichou bázní jim odezírat ze rtů jejich tužby – jež pro ně budou mít větší cenu, než zájmy vlastní země. […] Oni v tom roce 2024 fakt nechápali, že bez svobody není demokracie? Nedošlo jim, že neexistuje žádná ‚částečná cenzura‘, ‚strategická komunikace‘ nebo ‚korigované informace‘, protože všechno tohle je jen elegantní nickname pro omezení svobody slova? Oni vážně ze svých daní platili člověka, který jim nadával do sviní?” Píše Karolina Stonjeková.

„Zdálo se, že po období ohraničeném začátkem migrační krize a koncem covidu není možné hlouběji klesnout ve schematickém nálepkování celých skupin obyvatel. Jenže je. Nazývat část lidí sviněmi a další (mnohem větší) kolaboranty, je nové dno. Navíc jsou to voliči a daňoví poplatníci, kteří platí Foltýna, jeho lidi, i osoby, které Foltýna dosadily v čele s prezidentem Pavlem. […] Odpovědnost ve finále stejně padá na vládu Petra Fialy, na celou pětikoalici. Když už tedy nepotřebnou propagandistickou funkci zřídila, mohla vybrat člověka, který dokáže pracovat s odstíny šedi běžnými v životě lidském i v dějinách národů a států. Někoho, kdo rozumí psychologii včetně té sociální, kdo místo roztleskávání davové hysterie dokáže jemně a vlídně argumentovat s pochopením a tolerancí i k jiným názorům.“ Komentuje Thomas Kulidakis.

„V současnosti je útok na lidskou svobodu mnohem sofistikovanější a nebezpečnější než v 80. letech. Tehdy byl nepřítel v podobě socialistického režimu jasně čitelný a bylo pro mne snadné se s ním neztotožňovat. Dnes je pro mne distancování se od současného režimu mnohem komplikovanější, protože se schovává za pojmy, jako jsou například západní hodnoty, tedy něco, co mne tenkrát přitahovalo. […] Jde o důsledek přesvědčení o vlastní pravdě. My víme, co je nejlepší, a to vnutíme politicky občanům, aniž bychom brali ohled na to, jestli to chtějí. Zdá se mi, že v této souvislosti jsou slova demokracie, kapitalismus či vláda práva používaná jako zástěrka k dosažení ‚ušlechtilých‘ woke cílů. Zajímavé je, jak tito zastánci liberalismu ho vlastně popírají. Navíc tím tlačí západní politický systém k tomu ruskému či čínskému, jež odmítají,” říká Luděk Bednář, pamětník československého disentu.

„I vzdělaní lidé začínají ztrácet základní instinkty a sahají po jednoduchých řešeních, která vidí v zakazování a potlačování jakýchkoli jiných názorů, které zcela neodpovídají jejich pohledu na svět. Ale to dobře známe z nedávné historie, nám nejbližší bylo většinové selhání elit a intelektuálů, od nichž se právě očekává kritická analýza jevů, když podlehli komunistické ideologii. […] Václav Bělohradský přirovnal současný stav české společnosti k atmosféře temných 50. let. Rezignace na nalézání řešení, sahání po mnohem jednodušších nástrojích v podobě represe vidíme dnes v Británii. […] K obětování svobody, včetně svobody projevu, bude ze strachu a znejistění docházet i u nás a už nyní to posvěcují intelektuální elity. Ve společnosti časem začínají převažovat ti, kteří nesvobodu a totalitu nezažili a jsou to pro ně jen pojmy z učebnic dějepisu. Nemají prožité časy nesvobody, a proto si se ztrátou svobody tak zahrávají…” Píše Dalibor Balšínek.

„Pak přišel brexit a zvolení Trumpa, jež vzbudilo u části publika paniku. Nečekané výsledky těchto voleb si neuměli vysvětlit a vysvětlení hledali v zahraničních dezinfo operacích. Jejich vliv na výsledek voleb se sice nikdy neprokázal, jenže to se už mezitím vytvořil sektor boje s dezinfo, který myšlenku ve vlastním zájmu rozvíjel a udržoval při životě. To pak pokračovalo za covidové pandemie a dál s vypuknutím války na Ukrajině. […] Když ředitel domácí kontrarozvědky mluví o tom, že různí státní činitelé dělají ‚velmi odhodlaně a velmi dobře svoji práci,‘ a přesto ‚místo poděkování čelí nevybíravým útokům,‘ jistěže to vede k úvahám o svobodě projevu. […] Jenže samotné pojetí informačního prostoru jako něčeho, co má být formováno, se přece nutně svobody projevu dotýká.” Píše Martin Weiss.

Dění v Evropě

„Francouzská policie zatkla zakladatele a šéfa komunikační platformy Telegram Pavla Durova. 39letý miliardář je občanem Ruska i Francie. Úřady na něj vydaly zatykač v souvislosti s nedostatečným moderováním obsahu na Telegramu. […] Se svou téměř jednou miliardou uživatelů se z platformy Telegram stala jedna z největších sociálních sítí světa. […] Rusko začalo blokovat Telegram v roce 2018 poté, co aplikace odmítla vyhovět soudnímu příkazu, který by tajným službám umožnil přístup k šifrované komunikaci. […] Durov opustil Rusko, když se vláda pokusila ovládnout jeho společnost. Ale nakonec to nebyl Putin, kdo ho zatkl za to, že umožnil veřejnosti uplatnit svobodu slova. Byla to západní země, spojenec Bidenovy administrativy a nadšený člen NATO, která ho zatkla,“ napsal Tucker Carlson a odkázal na rozhovor, který s Durovem vedl letos v květnu.

„Zakladatel platformy Rumble (konkurence YouTube) Chris Pavlovski veřejnost informoval o tom, že se právě dostal z Evropy. Reagoval pravděpodobně na zatčení CEO Telegramu Pavla Durova. Francie podle jeho slov překročila červenou linii. „Rumble si takové chování nenechá líbit a využije všechny dostupné právní prostředky k boji za svobodu projevu, která je univerzálním lidským právem,“ uvedl Pavlovski. Nyní se Rumble soudí s francouzskou vládou, přičemž tento soudní spor má za cíl ochránit právo na svobodu projevu na jejich platformě a postavit se proti tomu, co Pavlovski vnímá jako zásahy do základních lidských práv. „V současné době bojujeme u francouzských soudů a doufáme v okamžité propuštění Pavla Durova.“

15 neziskových organizací a akademických pracovišť (včetně českého Institutu H21), které se věnují ochraně lidských práv a obraně svobody slova, sepsali otevřený dopis francouzskému eurokomisaři Bretonovi, v němž vyjadřují znepokojení nad jeho dopisem Elonu Muskovi a obavu o svobodu projevu v EU. Potvrzuje se tak, že naše obavy z využití nového EU nařízení DSA k potlačování svobody projevu pod vágními záminkami boje proti „dezinformacím, nenávisti nebo podporování nepořádku“ byly oprávněné. „Podle signatářů dopisu je Bretonovo jednání v rozporu s koncepcí nařízení o digitálních službách, a také se samotným duchem svobodné a živé demokratické kultury. Bretonova „interpretace DSA‘ podle signatářů ‚společenskou diskusi poškodí, nikoliv posílí, a to jak v EU, tak i v celosvětovém měřítku‘.“

„Německá vláda žádá, aby policie mohla v rámci rozšířeného mandátu sledovat, co lidé říkají na internetu a po telefonu, tajně vstupovat do domácností a prohledávat je. Jedná se o výrazný odklon od západní právní tradice, která vyžaduje, aby policie měla při podezření z trestného činu povolení k prohlídce. ‚Za normálních okolností musí policie při domovní prohlídce uvést jméno obviněného a trestný čin a uvést, co chce najít. Poté musí podat příslušnou žádost státnímu zástupci, který ji předloží příslušnému vyšetřujícímu soudci. Dotčená osoba musí být vyrozuměna. Výjimky jsou možné pouze v případech bezprostředního nebezpečí.‘ […] Svaz německých novinářů uvedl, že návrh by podkopal možnost novinářů chránit své zdroje. „Dotkne se to všech novinářů, kteří bádají v bezpečnostně relevantních oblastech,“ varoval předseda svazu. Tajné vloupání připomíná metody policejních států, nikoliv liberálních demokracií.“

Dění v USA a jinde ve světě

„Tým prezidentské kampaně Donalda Trumpa obvinil EU z pokusu o vměšování se do amerických prezidentských voleb poté, co komisař pro vnitřní trh Breton, varoval miliardáře Elona Muska, aby před svým rozhovorem s Trumpem nešířil ‚potenciálně škodlivý obsah‘. […] EU je nepřítelem svobody slova a nemá žádnou pravomoc diktovat nám, jak máme vést kampaň. […] Dopis odsoudila i generální ředitelka X  „Breton se povyšuje nad evropské občany a naznačuje jim, že nejsou schopni naslouchat rozhovoru a vyvodit vlastní závěry.“ Připomínáme naše výhrady vůči unijnímu nařízení DSA.

„Západního světa se zmocňuje měkká forma totality a je to náš strach z utrpení, co dovolí, aby se uchytila,“ říká americký spisovatel Rod Dreher, který je autorem knih Benediktova cesta a Nežít ve lži. „Většina lidí na Západě má z minulosti zkreslenou představu o totalitě. Myslí si, že to jsou gulagy, fronty na potraviny a tajná policie. Dreher však poukazuje na to, že dnešní netolerance k odlišným názorům začíná připomínat to, co prožívali lidé prchající ze svých komunistických vlastí. Dreher vyzpovídal disidenty z Česka a dalších zemí východního bloku, aby zjistil, co jim dávalo sílu a víru přežít dobu nesvobody s čistým štítem, nepodvolit se totalitní moci a organizovat podzemní hnutí. […] Jak se připravit na příchod totality? Co dávalo kritikům, včetně těch českých, vůli postavit se komunistické moci? Co se můžeme od dřívějších disidentů naučit? Jak si můžeme stát za svým a držet se svých hodnot, svědomí nebo víry v dnešní době?“

„Demokraté se stali stranou války, cenzury, korupce, velkých farmaceutických firem a technologických firem a velkých peněz, které chtějí opustit demokracii tím, že zruší primárky, aby zakryly kognitivní úpadek úřadujícího prezidenta. […] Nejvíce mě znepokojuje nikoli to, jak Demokratická strana vede své vnitřní záležitosti nebo kandidátky, ale uchylování se k cenzuře a kontrole médií a vyzbrojování federálních agentur. […] Pozastavení mé kandidatury je pro mě srdcervoucí rozhodnutí. Jsem však přesvědčen, že je to nejlepší naděje pro ukončení války na Ukrajině, ukončení epidemie chronických nemocí, které zevnitř podkopávají vitalitu našeho národa, a pro konečnou ochranu svobody slova.” Z projevu Roberta F. Kennedyho, kterým podpořil Trumpovu kandidaturu.