Rok 2024 je téměř za námi. Přišel čas na bilancování, hodnocení a věštění z křišťálové koule. Dostalo se mi té cti, abych načrtla prognózu svobody projevu v České republice na další rok. Bude více Foltýnovská s vykopanými hlubokými příkopy? Půjde do fialova s korigovanými informacemi? Zrakušovatí pod dohledem „elitních jednotek“ vytvořených proti „proruským švábům“? Nebo do toho hodí vidle Trump a všechno bude nakonec úplně jinak? Pojďme vytáhnout křišťálovou kouli a pohledět do budoucnosti.

Média zaspala, varovné zvonky přehlušil potlesk Bruselu

Co by to bylo za výhled do budoucna, kdybychom si neřekli, na jaké startovní čáře budeme na začátku roku 2025 začínat. V roce 2024 jsme nechali za ticha mainstreamových a veřejnoprávních médií hladce projít dvě evropská procenzurní nařízení, která budeme čím dál více na vlastní kůži pociťovat. Jde o nařízení DSA, které se nyní do právního řádu aplikuje zákonem o digitální ekonomice. To DSA, které zavádí mechanismy, pomocí nichž můžete nahlašovat digitálním službám, že obsah považujete za nezákonný, a veřejné orgány mohou  těmto službám přímo nařídit určitý obsah rovnou smazat. To byla ta chvíle, kdy se měla mainstreamová a veřejnoprávní média ozývat a upozorňovat na to, že nezákonný obsah, jako je dětská pornografie, výzvy k násilí nebo třeba šíření drog, byl trestný již před přijetím DSA. Že žádnou novou legislativu nepotřebujeme, protože ji už pro tyto případy vytvořenou máme. Že nebezpečí DSA spočívá v nově zaváděných pojmech, jako jsou „systémová rizika“, „občanský diskurz“, nebo „důvěryhodný oznamovatel“. Že tím důvěryhodným oznamovatelem může být politická neziskovka, která se v boji s tzv. dezinformacemi, pod který se dá schovat a také schovává cokoli, může řídit svými vlastními preferencemi a zájmy cizích mocností, a nikoli našimi. Média se měla ozvat, ale neudělala to, přes hlasitý potlesk Bruselu nejspíš neuslyšela varovné zvonečky.

Nyní sledujeme, jak se obavy těch, kteří na rizika nařízení DSA upozorňovali, potvrdily. (První, kdo se proti DSA veřejně postavil, byla Společnost pro obranu svobody projevu, která krom série článků a analýz uspořádala na dané téma celou konferenci.) Krátce poté, co nařízení DSA vstoupilo v platnost, bylo zneužito proti Muskově síti X. Platforma byla letos Evropskou unií obviněna z porušování pravidel pro online obsah, protože její ověřené účty s modrou visačkou mají prý „klamat“ uživatele. Bruselští úředníci jsou navíc na pochybách, zda platforma X přijala dostatečně účinná opatření v rámci zásad zmirňujících rizika pro výše zmíněný „občanský diskurz“ a volební procesy. EU si stěžovala na „proruské narativy“ i „vyslovené lži“, které na platformě zůstaly viset bez smazání. „Nyní máme jasná pravidla, předběžné povinnosti (ex ante), přísný dohled, rychlé vymáhání a dostatečně odrazující sankce a plně využijeme náš soubor nástrojů na ochranu našich občanů a demokracií,“ vyhrožuje platformě X Thierry Breton, komisař pro vnitřní trh EU. Platformě X nyní hrozí za pluralitu názorů pokuta až 6 % celosvětového ročního obratu. Neslibovali nám, že mazat budou jen nezákonný obsah? Slibovali. Odsoudila to veřejně mainstreamová média? Odsoudila Muska.

Mediální trh pod taktovkou EU: Kdo je hodný, kdo zlý a kdo úplně zmizí

Média vymlčela i další schválené evropské nařízení „o svobodě médií“ (EMFA). Tento akt se chystá spoutat evropská veřejnoprávní i soukromá média regulacemi a vnést nerovné podmínky na mediální a inzertní trh. Při nahlížení do skleněné koule vidím potenciál administrativně zatížit v příštích letech média byrokracií natolik, že to nemusí menší z nich ustát. Byrokratická zátěž není jediné nebezpečí, která EMFA může do našich životů přinést.

Problematická část aktu EMFA spočívá v tom, že stát a Evropská komise použije politické neziskovky, aby se vypořádaly s nepohodlnými názory a postaraly se o odříznutí nepohodlných webů od inzerce. Návrh má prý posílit transparentnost a zajistit, aby veřejné prostředky podporovaly „kvalitní a spolehlivá média“. Budou rozdělovat média na hodná a zlá a někde budou kolovat a viset ostudné seznamy nešťastných webů, které byly zařazeny mezi dezinformační. Těmito seznamy se následně budou řídit nejen státní orgány, ale dobrovolně do nich bude nahlížet bezpochyby i část soukromého sektoru. Kaufland, HBO, Globus a mnohé další to už na základě podobných seznamů proaktivně dělají a inzerují jen v těch „správných“ .

Bývalý ministr Ivan Bartoš předběhl dobu, nečekal na implementaci EMFY do českého právního řádu a rovnou v červnu představil metodiku, která má už teď pomoci státním institucím správně inzerovat v mediálním prostoru a jejíž cílem je omezit reklamní podporu webů, které podle něj „sloužily jako hlásné trouby Kremlu“. Opřel se o pomoc „profesionálů“ ze spolku Nelež a Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky (NFNŽ) a v metodice doporučil řídit se při zadávání reklamy seznamy vytvořenými zmíněnými politickými neziskovkami. V případě NFNŽ je řeč o seznamu nazvaném Mediarating, v němž je například Šafrovo Forum24 hodnoceno vysokou známkou A, zatímco iDnes dosáhlo jen na B+. Výběr spolupracovníků a dodavatelů je dlouhodobě slabou stránkou Pirátů. Rovnou předpovídám, že ani v roce 2025 to s Piráty nebude lepší. Kdyby své úsilí věnoval více stavebnímu zákonu nebo digitalizaci, prokázal by nám možná lepší službu.

Míru implementace toho kterého evropského nařízení si můžeme do jisté míry řídit sami. Některá z nich můžeme dokonce při troše politické vůle zrušit. To se ovšem netýká naší současné servilní vlády. Nejsme přece Polsko, které si umí v rámci EU prosazovat výjimky, ani Maďarsko, které často na nějaká nařízení z EU otevřeně ignoruje. Ne, takoví my rozhodně nejsme. Jsme země, která za poslední tři roky stihla založit tým KRIT, který doporučuje anonymizovaně monitorovat nálady ve státní a veřejné správě a včasně identifikovat osoby, které mohou šířit antisystémové nálady, s cílem je pojmenovat a zostudit; vyšetřovat desítky občanů za pouhé názory na zahraniční politiku; označovat odlišné výklady a jiné názory za dezinformace a nespokojené občany za „antisystémové hnutí“. Přesto se v našich končinách sluší tvářit, že tu svoboda projevu je, omezována není a ti, kteří pociťují pouta autocenzury, jsou „lidé, kteří jsou nešťastní, zapšklí, zahořklí, smutní, opuštění a nebo mají jenom životní smůlu a nebo jsou to prostě jenom svině,“ jak by řekl vládní koordinátor strategické komunikace.

Ministři, KRIT i vládní poradci: Kdo by šel, kdybychom se inspirovali USA

Evropská unie není to jediné, co nás ovlivňuje. Při prognóze je třeba zohlednit velmoc, jejíž politické a legislativní trendy se k nám dostávají se zpožděním 5 až 10 let – USA. Zvolením Donalda Trumpa přichází naděje na o něco lepší zítřky na poli svobody projevu. Mají kroky amerického prezidenta potenciál ovlivnit vývoj i u nás?

„Ihned po své inauguraci podepíšu exekutivní příkaz, který zakáže jakémukoli federálnímu ministerstvu nebo úřadu spolčovat se s jakoukoli organizací, společností nebo osobou za účelem cenzurování, omezování, škatulkování nebo bránění zákonným projevům amerických občanů. Poté zakážu, aby se federální peníze používaly k označování domácích projevů za ‚misinformace‘ nebo ‚dezinformace‘,“ zní jeden z bodů Trumpova plánu týkající se svobody projevu. Kdybychom se tímto krokem měli inspirovat my, museli bychom nechat finančně vyhladovět (nebo chcete-li „defundovat“) mnoho neziskovek, subjektů a projektů. Zahrnuje takové hegemony, jako například neziskovou organizaci Člověk v tísni, jejíž projekt Jeden svět na školách má studenty učit analyzovat média, používat kritické myšlení a rozeznávat dezinformace. Učí je to však ze zaujatých zdrojů, na tvrzeních, která nejsou často podložena žádnými důkazy, navíc na příkladech, které se naopak ukázaly jako nepravdivé. Zkrátka by přišla i neziskovka Prague Security Studies Institut (PSSI), jejíž absolventem je například Jan Lipavský a jedním z přednášejících byl i Otakar Foltýn. Tato organizace nedávno prostřednictvím webu SeznamZprávy zveřejnila seznam YouTube kanálů, na kterých nedoporučuje inzerovat. Seznam je zajímavý tím, že v nemalém počtu uvádí jako důvod pro umístění kanálů na černý seznam to, že nejsou provládní nebo například prouprchlické. Bude chtít současná česká vláda přestat financovat politické neziskovky, které jí jdou na ruku? Vsadím se, že ne. Nová vláda by však zastavit financování politických neziskovek z našich daní při troše snahy a ochoty už iniciovat mohla.

Trumpův plán počítá s propuštěním každého federálního úředníka, který se přímo či nepřímo podílel na vnitrostátní cenzuře – bez ohledu na to, kdo to je. Kdybychom ho měli aplikovat u nás a nedívat se na to, „kdo to je“, museli bychom zrušit Centrum proti hybridním hrozbám, KRIT a rovnou propustit půlku vlády, včetně ministra vnitra a premiéra. S premiérem by dostal padáka i Miloš Gregor, kterému je dlouhodobě poskytováno nadstandardní mediální pokrytí, pochopitelně bez názorových oponentů. Gregor je Fialův poradce, odborník na dezinformace, misinformace a fake news a také dlouholetý spolupracovník spolku Evropské hodnoty. Vzpomeňme, jak vehementně obhajoval premiérovy výroky na adresu 70 000 lidí, kteří se sešli na protivládní demonstraci v roce 2022 kvůli obavám z budoucnosti, až se musí jeden zamyslet, zda to nebyl on, kdo mu to poradil. „Je jasné, že ruská propaganda a dezinformační kampaně se objevují na našem území opakovaně a někdo jim prostě podléhá,“ reagoval tehdy na demonstranty protestující mimo jiné i proti „Fialově drahotě“ sám premiér Fiala. „Já to vyjádření vnímám jako velmi korektní,“ reagoval na dotaz novináře Gregor. Dva svetry na zimu, vysoká inflace a stavění zájmu Bruselu nad ty české nebyl problém české vlády, ale ruské propagandy a dezinformační kampaně. Tak to vidí premiér, Gregor a mainstreamová i veřejnoprávní média. Jinak to ovšem v roce 2022 vidělo podle výzkumu CVVM 72 % lidí, kteří vládě Petra Fialy nedůvěřovali. V roce 2024 těch procent už bylo 79.

Strategická komunikace v hlubinách příkopů

Předčasně opustit potápějící loď by musel i vládní koordinátor strategické komunikace plukovník Otakar Foltýn, jemuž patří výrok: „Kromě toho, že jsem obviňován z toho, že jsem cenzor, ačkoliv nikdo není schopen najít jediný příklad cenzury, tak zároveň jsem obviňován z toho, že hloubím příkopy. A já to budu dělat dál.“ Kdyby se naše směřování inspirovalo novým trendem USA, už by žádné příkopy nehloubil. Odborné kvality Otakara Foltýna strategicky za vládu komunikovat navádějí na otázku, zda se podzimních voleb v roce 2025 na svém místě pan plukovník udrží. „Já žádnou cenzuru dělat nebudu. A pokud někdo tvrdí, že ano, tak říkám: Prosazuje ruský narativ, jedná proti vlastnímu státu a je kolaborantem současného kremelského režimu proti zájmům České republiky,“ uklidňuje veřejnost v jednom ze svých strategických výstupů.

Tipuji v poměru 70 na 30, že se podzimních voleb nemusí taky dočkat. Kdyby přeci jen došlo k osvobození jeho postu, máme tu ve hře ještě stále Michala Klímu. Ten skončil jako zmocněnec pro oblast médií a dezinformací a tehdy zlí jazykové tvrdili, že chtěl mezi spřízněné politické neziskovky rozdělit několik desítek milionů korun, což mělo být poslední kapkou jeho působení na dané pozici. Kdoví, co je na tomto ošklivém šprochu pravdy. Na pozici zmocněnce mu to nevyšlo, možná by své kvality dokázal lépe projevit jako strategický komunikátor. Vláda by také mohla přizvat ke spolupráci Věru Jourovou, která předvedla značný smysl pro humor, když se nechala slyšet, že se do Prahy vrací jako „disidentka“. Nedávno například řekla: „Už jsem mluvila s mladými youtubery, ať osloví svoje vrstevníky a vyzvou je, ať se baví s babičkou a s dědečkem. Ať je nenechávají samotné u počítačů, nenechávají je dostávat se do stavů strachu a hysterie.“ Je vidět, že Věra Jourová je plná nápadů, které by v současné vládě mohly zarezonovat. Zapojení Věry Jourové do složek státního aparátu pro rok 2025 tedy rozhodně vyloučit nemůžeme.

Nezákonný versus nepohodlný obsah: Trumpova nová pravidla, která by slušela i nám

Trump ve svém plánu požaduje, aby digitální platformy více odstraňovaly nezákonný obsah, například dětskou pornografii či propagaci terorismu, a zároveň výrazně osekaly své pravomoci v omezování zákonných a legitimních projevů. Zkrátka, aby nemazaly opačný pohled na zahraniční konflikt nebo názory lidí například na migraci, ale zaměřily se na skutečnou trestnou činnost. Jedná se o rozumný požadavek, který by umožnil lidem se svobodně vyjadřovat a otevřeně se ptát a současně jim dal možnost samostatně se rozhodnout, který obsah chtějí číst. A slušel by i nám. To vše je ovšem v přímém rozporu s tím, co nyní prosazuje EU a hlásá naše vláda. Což je v podstatě bez rozdílu to samé.

V prognóze na rok 2025 musím zmínit i pár světlých momentů. Máme necelý rok před volbami, můžeme si tedy dovolit doufat, že nejméně populární kroky vláda prozíravě učinila na začátku svého vládnoucího období a nyní by mohla v zájmu zbytečného nedráždění voliče trochu polevit a cenzurní šrouby do podzimu již neutahovat. Slova dezinformátor, proruský či dezolát ztrácejí svou sílu s každou nálepkou, kterou člověk vyfasuje za názor, který nebyl Fialovou vládou schválen jako pravda, a jejich význam se pomalu, ale jistě u veřejnosti vyprazdňuje. Mainstremová a veřejnoprávní média reagují na tyto trendy o něco pomaleji a je možné, že chvíli potrvá, než si toho všimnou i oni. Anebo budou muset vymyslet slova nová. Počkáme si na ně.

S obsahem pojmu dezinformace to vypadá velmi podobně. Doposud je nebyl schopen přes četné neúspěšné pokusy nikdo nadefinovat. Nejúsměvnější výrok zazněl od známého obchodníka s deštěm Františka Vrabela, který se dezinformacemi úspěšně živil: „Ty nejlepší dezinformace jsou napůl pravdivé a napůl nepravdivé, respektive jsou skoro celé pravdivé. Většinou jde spíš o interpretaci.“ Věra Jourová, pod jejíž vedením EMFA vznikala, mezi dezinformace rovnou pro jistotu zahrnula vše, co se názorově rozchází s ideologickou linkou Bruselu: „Ta (dezinformační) témata se opakují, je to zelená politika, klimatická změna, migrace, menšiny, regulérnost voleb a je to samozřejmě spousta velmi falešných informací o Ukrajině.“ Média ani tentokrát nepípla. Za to se hlasitě ozvala vždy, když zaznamenala pokusy vrátit svobodu projevu do rozumných kolejí. Hra na dezinformace už přestává fungovat. Přejde fokus v roce 2025 na jiné pojmy, například na „duševní pohodu“, „antisystémovost“ nebo  „společenský diskurz“, které čím dál častěji zaznívají v éteru? Uvidíme, z jaké další mýdlové bubliny dokážou udělat téma nebo kolik variací dokážou na téma dezinformace ještě vytvořit.

Přání do nového roku: Buď za vlastní, nebo vůbec

Do podzimu žádná znatelná zlepšení na poli svobody projevu očekávat nemůžeme. Přijde ale pravděpodobně vláda nová, a tak si nyní můžeme dovolit přiživovat naději na lepší zítřky alespoň s ní. Do nového roku nám všem budu přát, aby měla dostatek odvahy, síly a moci seknout do toxického cenzurního komplexu, který, jak se nebál říct nahlas Donald Trump, vznikl za účelem cenzury nepohodlných názorů pod falešnou záminkou boje proti tzv. dezinformacím a misinformacím.

Cenzurní kartel stojí na třech pilířích – digitálních platformách, médiích a politických neziskovkách, které si důkazy v kruhu vzájemně posilují Bruselem požadované narativy. Financování politických neziskovek je nyní krajně nepřehledné a netransparentní. Je to až neuvěřitelné, ale stát rozděluje desítky miliard mezi neziskovky, a přitom nekontroluje, jak se daří pomocí dotací plnit avizované cíle. Za dob minulé vlády ANO se tehdejší ministryně financí Alena Schillerová pokusila zpracovat analýzu výdajů na neziskové organizace. NKÚ však při kontrole zjistil, že rozbory financování neziskových organizací od Úřadu vlády se lišily o více než tři miliardy korun od informací z rozpočtového informačního systému. Tak velký nepořádek v řádech miliard korun tam je. Je jasné, že je nejvyšší čas si v tom udělat pořádek.

Pak je tu také mnoho politických neziskovek, které jsou financovány cizími zeměmi a netřeba dlouze hádat, které zájmy v takovém případě u nás prosazují. Přitom se podílejí na přípravě zákonů a jsou to vesměs ony, kdo tu způsobují „společenský diskurz“ a „antisystémové nálady“. Země jako USA (FARA), Austrálie (FITSA), Rusko (zákon o zahraničních agentech), Izrael, Indie (FCRA), Gruzie (zákon o zahraničním vlivu) či Maďarsko (Zákon o národní suverenitě) přijaly legislativu, která má za úkol zprůhlednit financování politických neziskovek a ukázat, komu a za jakým účelem politické neziskovky poskytují své služby a čí zájmy ve skutečnosti hájí. Debaty o přijetí obdoby zákona FARA se nyní vedou v Kanadě, Velké Británii a na Slovensku. I nám by se jeden takový moc hodil.

Oslabením jednoho z cenzurních pilířů, se celý systém začne sám bortit. Přála bych nám všem, aby nová vláda odstřihla politické neziskovky od veřejných financí. Ostatně, prosazují-li to, co si společnost skutečně přeje, obstojí na trhu i bez dotací od státu. Stejně jako množství jiných neziskových organizací, které peníze od státu nečerpají. A pokud na trhu neobstojí, pak to znamená, že o jejich služby není zájem a v takovém případě tu nemají co dělat.

Rok 2025 bude o mnoha nových událostech a zcela jistě o volbách, Izraeli i Ukrajině. Bude plný témat rozdělujících společnost i bez přispění strategické komunikace vlády. Jedna dobrá zpráva tu však je. I kdyby se celý evropský kontinent rozhodl ignorovat politiku Donalda Trumpa, dříve nebo později sem přeci jen některé střípky jeho kroků v oblasti svobody slova doputují. Všem vládám navzdory. Přejme si do roku 2025 méně strachu, bojů s větrnými mlýny, více svobody, možnost výběru a jako vždy lepší vládu.

Vyšlo v prosincovém čísle měsíčníku TO.