Formy cenzurních zásahů

Na rozdíl od samotných uživatelů, kteří si sami spravují své skupiny a kanály (lze je chápat jako nástěnky, které má její autor pod kontrolou a určuje, např. komu budou viditelné které příspěvky), se neočekává (a nebylo to dříve zvykem), že bude provozovatel platformy zasahovat do obsahu.

Typickými prohřešky proti tomuto principu jsou

• smazání příspěvku
• dočasná blokace autora (obvykle na jednotky až desítky dní)
• smazání účtu autora, který tím přichází o veškerý svůj obsah a kontakty

Vedle toho existují další, lehčí formy, které řada lidí za cenzuru ani nepovažuje

• označení příspěvku za nepravdivý nebo zavádějící pod záminkou boje s fake news (obsah je proti jinému diskriminován tím, že je snížena jeho viditelnost a dosah šíření, lze i skrytě bez vědomí autora – tzv. shadow banning)*
• skrytí některých komentářů k příspěvku tak, že jsou viditelné jen pro autora a správce kanálu (ten je později může nastavit viditelné)
• zákaz inzerce příspěvku nebo zákaz monetizace obsahu (zákaz  vložení reklam do vlastního obsahu za účelem výdělku – tak se i velmi navštěvovaný kanál může stát prodělečným)
• manipulace výsledků vyhledávání (tzv. Google machine learning fairness)

* Tzv. fact checking neboli ověřování pravdivosti provádějí nasmlouvané agentury nebo neziskové organizace (u nás AFP a Demagog.cz). Politické názory, tvrzení např. v oblasti kultury nebo společenských věd, odhady budoucnosti apod. nejsou exaktně měřitelné a nelze je posuzovat na bázi fact checkingu. Navíc je vždy sporné, které výroky a kterého autora si ověřovatel vybírá. Už samotným výběrem lze ovlivňovat veřejnost, neboť vzhledem k celkovému objemu provozu na FB za den lze ověřovat jen zlomek tamního obsahu.

Investigativní web RealClearInvestigations zjišťuje, že mnoho z ověřovacích (fact checking) služeb, které používají globální platformy pro kontrolu pravdivosti obsahu na sociálních sítích, je v konfliktu zájmů vzhledem k převažujícím levicově liberálním postojům a potlačování názorů konzervativních. Např. neziskovka First Draft, služba NewsGuard nebo samotná Dozorčí komise Facebooku, kde má drtivá většina členů jednostrannou politickou orientaci.

Čím se cenzurní zásahy omlouvají

• Výjimkami ze zákona nechráněnými svobodou slova jsou např. bezprostřední výzvy k násilí, dětská pornografie, podpora terorismu. V demokratickém státě respektujícím svobodu svých občanů ale musí existovat institut obhajoby a soudního přezkumu na úrovni státu, nikoli soukromé korporace.
• Zneužívanou výmluvou bývá odkaz na blíže neupřesněnou „hate speech“, tedy projev nenávisti (bývá tak často chápána např. jakákoli kritika minorit nebo obhajoba zásahu policejních složek proti pouličnímu násilí, armády proti překročení hranic apod.)
• V poslední době roste diskriminace příspěvků označených (často organizacemi, na které platformy ověřování outsourcují) jako „nepravdivé nebo zavádějící“ pod záminkou boje s „fake news“ – viz formy cenzurních zásahů. Obrana proti systematickým dezinformacím je rolí státních bezpečnostních služeb a způsobení škody lživou informací musí řešit soudy, nikoli soukromá firma bez sídla nebo odpovědné osoby v ČR.
• Porušením tzv. pravidel komunity, které obsahují řadu vágních formulací. Bohužel neexistuje možnost nezávislého přezkumu ze strany veřejné moci, ve většině případů rozhodují platformy při odvolání, pokud jej vůbec umožňují, samy o sobě. To bychom v jiných situacích nikdy nepřipustili.
• Nedávno bylo jmenováno prvních dvacet členů Dozorčího výboru Facebooku, který má sloužit podobně jako odvolací soud. Nominace vzbudila od začátku odpor, protože většina jmen má zázemí ve stejné politické orientaci.
• Pokud přistoupíme na argument, že soukromá firma si může stanovit jakákoli pravidla diskriminující lidi podle jejich společenských postojů, dle stejné logiky bychom měli tolerovat  odmítání zákazníků kvůli pohlaví, náboženskému vyznání nebo rase. Jestliže umožníme tuto praxi při provozu veřejných informačních fór, časem mohou chtít operátoři přerušovat hovory a blokovat zákazníky za obsah jejich SMS zpráv, soukromí dopravci vysazovat pasažéry za obsah knih, které čtou, a platební platformy typu VISA nebo MasterCard odmítat platby za zboží, které podle názoru nějaké autority škodí zdraví, nebo od dárců, kteří podporují opoziční strany. Softwarové společnosti by mohly chtít rozhodovat o tom, jaké weby si budeme moci zobrazit v jejich prohlížeči nebo jaké texty smíme psát v jejich kancelářském softwaru, a s jakou závaznou terminologií.
• Jestliže se globální platformy prohlásí za běžná média, která mají právo redakčně upravovat svůj obsah, pak musí nést plnou odpovědnost za všechny příspěvky a být připraveni čelit soudním žalobám. Pokud požívají výhody neutrální platformy za obsah neodpovědné (jako např.  operátor mobilní sítě nebo pošta), pak nesmí do obsahu zasahovat.

Sociální sítě s globálním dosahem dnes tvoří hlavní prostor veřejné diskuse a jsou také významným politickým fórem, který je těmito platformami prakticky monopolizován. Proto musí stát zajistit jeho neutralitu a možnost obrany zákazníka (např. formou reklamačního řízení), když je mu odmítnuto poskytnutí služby nebo když provozovatel porušuje vlastní pravidla (nepíše se v nich o tom, že jen některé politické názory jsou povoleny). Pravidla se navíc mění v čase a před lety, když globální platformy teprve začínaly vydělávat na milionech nových uživatelů, byla hodně odlišná. Často se aplikuje princip retroaktivity a dochází k mazáním a blokacím velmi starých příspěvků, kdy platila ještě jiná pravidla.