Na našich kanálech sociálních sítí každodenně sdílíme a komentujeme české i zahraniční dění, které se týká svobody projevu. Průběžně publikujeme výběr toho nejpodstatnějšího za každý uplynulý měsíc. Dnes pokračujeme s výběrem za duben.

Co jsme dělali my v SOSP

Gabriela Sedláčková a Vlastimil Veselý se zúčastnili zasedání Podvýboru pro média a svobodu slova PSP, kde pokračovalo projednávání naší petice pod vedením předsedy Stanislava Berkovce a zpravodajky Niny Novákové. Na jednání byl přítomen i zástupce firmy Seznam, který vysvětloval, že Seznam maže v diskusích pod články jen komentáře, které jsou nezákonné, vulgární nebo dezinformační. My ovšem evidujeme mnoho zaslaných stížností, které dokládají opak. Tyto zásahy soukromých médií nicméně nepovažujeme (na rozdíl od globálních platforem, které nejsou médii, a nejsou tudíž odpovědny za obsah) za cenzuru a do celkového počtu sběru cenzurních zásahů je nepočítáme.

13.04.2023 jsme se zúčastnili veřejného slyšení k naší petici proti omezování svobody projevu na sociálních sítích, které se konalo v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR jako součást jednání mediálního (dříve volebního) výboru. Naše poděkování patří zpravodajce petice a místopředsedkyni petičního výboru Nině Novákové, předsedovi mediálního výboru Aleši Juchelkovi a předsedovi podvýboru pro svobodu slova Stanislavu Berkovcovi, jakož i všem poslancům, senátorům a europoslancům, kteří projednávání naší petice podpořili a veřejných slyšení se zúčastnili. Na videozáznam z jednání a naše jednotlivé vstupy se můžete podívat zde.

„Za naši svobodu slova platíme tím, že tolerujeme i názory, které nemusí být pro všechny komfortní, mohou být mylné a někomu mohou připadat hloupé. Jestliže někomu dovolíme, aby nás před nimi izoloval zákazy, postihy a nuceným umlčováním autorů, říkáme si o zánik demokracie coby veřejné diskuse.“ Po odvolání vládního zmocněnce pro média a dezinformace a zveřejnění našeho průzkumu o svobodě slova jsme čelili masivní dehonestační kampani, k níž jsme vydali stanovisko, jehož plné znění je k přečtení zde.

Vzhledem k tomu, že v mnoha případech debata o zpracovateli průzkumu přebila samotné výsledky našeho průzkumu o svobodě projevu, rozhodli jsme se dát na doporučení a nechat si zpracovat průzkum o svobodě slova v „samoobsluze“ agentury Ipsos. Ta by měla fungovat tak, že si zadáte otázky, zaplatíte, následně se otázky automaticky odešlou respondentům, z nichž se „namíchá“ reprezentativní vzorek ve zvolené velikosti. Postupovali jsme dle pokynů, výsledků jsme se však nedočkali. Agentura Ipsos průzkum odmítla realizovat z důvodu rozporu s bodem 2.6. obchodních podmínek, v němž stojí: „…agentura si vyhrazuje právo jakýkoli projekt zrušit, pokud se v dotazníku vyskytne jakýkoli vulgární, urážlivý, xenofobní, rasistický, politický či jinak citlivý obsah.“ To ovšem pouze dokresluje tragickou situaci se strachem veřejně debatovat o svobodě projevu u nás.

Když jsme se obrátili na ČTK s výsledky našeho průzkumu o svobodě slova a dezinformacích, odmítli jej zařadit do informačního servisu. Měsíc poté ČTK zveřejňuje výsledky jiného průzkumu o dezinformacích, aniž by byla zmíněna metodika nebo alespoň odkaz na kompletní výsledky tohoto průzkumu, znění otázek apod. Průzkum o dezinformacích si zadala Středoevropská observatoř digitálních médií (CEDMO), projekt financovaný z EU, v jehož strategickém výboru sedí např. Václav Moravec z ČT. Zatímco nás někteří podezřívají z toho, že výsledky našeho průzkumu vyšly tak, aby se nám to hodilo, pro CEDMO, kterému se hodí výsledky poukazující na velký strach z dezinformací, to, zdá se, neplatí.

Do nabídky triček přibyl námi navržený a namalovaný Orwell s jedním z jeho nejslavnějších citátů. Nyní si ho můžete pořídit v šesti velikostech v bílé či černé barvě, v provedení pro muže i pro ženy.  Nákupem merche přispíváte na fungování a práci SOSp v následujícím čtvrtstoletí.

Dění v ČR

Adam Růžička varuje, že zákon o blokování webů se v zákulisí nadále připravuje a hrozí, že jej vláda může na jaře schválit. Za nejvíce alarmující zmíníme, že v zákoně není specifikováno, že musí jít o nepravdivý obsah. Blokovat by tedy šel i obsah pravdivý. I kdyby měl být zákon použit pouze v krajních případech, jeho schválení bude část veřejnosti vnímat jako zavádění novodobé cenzury. Symbolika zákona je zde stejně důležitá jako jeho obsah. Nebude-li vláda schopna jasně vysvětlit, proti jaké hrozbě je zákon navrhnut a proč trvá na potenciálně zneužitelných částech, měla by k zákonu zaujmout stejný postoj jako předtím k akčnímu plánu pro čelení dezinformacím. Měla by jej zahodit.

V České republice právě probíhá 73 trestních stíhání v souvislosti s nepravdivými a „škodlivými“ informacemi. Informoval o tom policejní prezident. Policie zaznamenala nárůst nenávistných projevů vůči Ukrajincům a schvalování ruských zločinů na Ukrajině. „K dnešnímu dni bylo zahájeno sedm desítek trestních stíhání z tohoto důvodu,“ uvedl Vondrášek. Zajímala by nás přesná definice pojmu „škodlivá informace“ a zda je nyní pravdivá informace, seč označená za škodlivou (přičemž by nás zajímalo, pro koho je škodlivá), trestná.

Ještě si pamatujeme volební slogan pana premiéra „Patříme na Západ”. Také si pamatujeme, jak kancléřka Merkelová a prezident Macron tlačili v době migrační krize na digitální platformy, aby filtrovaly uživatelský obsah. Tím v západní Evropě začal fenomén nových forem cenzury, v našem regionu jsme tak silné politické tlaky zatím nepociťovali. Nyní to vypadá, že se z českého premiéra stává hlavní cenzurní jestřáb Evropy, který svůj vzor nehledá u amerických republikánů podporujících svobodu slova, ale na Východě, kde některé země svou cestu k demokracii teprve hledají. „Český premiér Fiala v otevřeném dopise vyzval provozovatele největších sociálních sítí k efektivnějšímu boji s dezinformacemi. Dopis vedle Fialy podepsali předsedové vlád Slovenska, Polska, Ukrajiny, Moldavska, Estonska, Lotyšska a Litvy.“

„Já si myslím, že máme hlídat to, aby nepřátelská propaganda, cizí moc, někdo zvenčí nám tady nezasahoval nepřátelsky do naší diskuse, do našich voleb, aby nám tady něco nepodsouval, a to je pro mě důležité. To, jestli nějaký politik lže a lže vědomě, nebo je naveden, nebo nějaký expert… tak to patří k životu a to myslím, že se má řešit jiným způsobem… My prostě nepotřebujeme nové instituce a nové zákony, stejně tak jako nepotřebujeme instituci národního bezpečnostního poradce… Máme mít méně institucí a méně zákonů a lépe fungovat horizontálně napříč státem, více si důvěřovat, a to pomůže daleko víc,“ říká Tomáš Pojar a schytává za to kritiku z vlastních řad.

„Chtějí odhalovat domácí nepřátele. Chtějí je ostouzet, vylučovat ze společnosti, propouštět z práce, zbavovat funkcí,“ píše Michal Klíma v článku Kdo ohrožuje demokracii v Česku? Dnešní inkvizitoři! Dnešní postupy „hlídačů pravdy“ přirovnává mimo jiné k čínským represivním metodám. „Pečlivě studujme americké období mccarthismu v letech 1950-56, ale i projevy zostřování třídního boje při budování socialismu v Československu v režii Stalina. Jako by se oživovala hesla té doby: ‚Kdo nejde s námi, jde proti nám.‘“

Na obou dubnových jednáních ve sněmovně jsme byli zástupci MPO ubezpečováni, že ČR nepotřebuje vlastní legislativu, protože regulaci digitálních platforem řeší unijní Digital Services Act. Tady je názor JUDr. Ivo Telce: „Nařízení o digitálních službách ve své podstatě a smyslu klade důraz na ochranu veřejnosti před společensky škodlivým obsahem, který chce EU potírat podle právně materiálního znaku míry společenské škodlivosti, resp. společenské nebezpečnosti… Poskytovatelům velmi velkých platforem online nebo velmi velkých internetových vyhledávačů se tak od EU ex lege dostalo právního postavení ‚strážců duševní pohody‘ občanů EU… Zákonodárně-politickým řešením do budoucna by mohlo být přijetí českého ústavního zákona měnícího nařízení EU o digitálních službách tak, že by je uvedl do souladu s českou Listinou základních práv a svobod.“

„Máme zde vybraná média, která působí jako trestná komanda vůči těm, kteří se k tomuto povinnému dobru odmítají připojit… Dezinformace je nové slovo, do kterého můžete vložit přesně ten význam, který chcete… vidí, že konstrukce, kdy hodnocení a výklad, které se jim nelíbí, označují za dezinformaci, je neudržitelná, tak si ti zbabělci vymysleli zbabělý termín ‚dezinformační narativ‘. To už je jak z Orwella. Jak může být narativ dezinformační?…Boj s dezinformacemi v 90 % není žádným bojem s falešnými faktografickými jednotlivinami, které nejsou pravda, ale je to boj za výklad a úhel pohledu – pod záminkou boje s dezinformacemi,“ celý rozhovor s Jaroslavem Polanským je k poslechu na Rádiu Universum.

A zajímavé je i pokračování rozhovoru. „Od chvíle, kdy válka začala, se americkému lidu soustavně lhalo.“ Pravda je potlačována pod hesly: „Prosím vás, neříkejte to, nebo někomu nahrajete. A komu tím prospějete? Co? Druhé straně?“ „Většina lidí, kteří tuto agendu, proti které lidé protestovali, proponují, se toho nemůže vzdát, protože by přišla o svou životní perspektivu, a možná, že by si potom nějakou dobu ani neškrtli. Oni nemohou uhnout. Jsou zavázáni.“

„Naše demokracie by přitom měla umět snést a být schopna se popasovat i s jinými než jen s oficiálně přípustnými mainstreamovými názory. Není-li toho schopna, pak není k ničemu a můžeme ji směle zahodit,“ píše Filip Šebesta v článku nazvaném Solženicyn stále aktuální. Silný článek ke čtení. Doporučujeme. „Radostné je poznání, když člověk zjistí, že se svým přesvědčením není jediný. Člověk je nerad sám. Každé přirovnání kulhá, ale to, jak kolem sebe mnozí dnes cítí potřebu vytvářet skupiny blízkých, v lecčems připomíná éru komunismu či raných etap národního obrození.“

„Nařízení EU o digitálních službách výslovně dovoluje soukromé, obchodní, moderování obsahu, který je šířen pomocí velmi velkých platforem online na základě jeho vložení zákazníkem. Moderování cizího obsahu má být prováděno ‚zejména za účelem odhalení a určení nezákonného obsahu nebo informací, které nejsou slučitelné se smluvními podmínkami poskytovatele služeb‘. Ve druhém případě mluvíme o škodlivém obsahu s neblahým vlivem (harmful content). A zřejmě také o zneužití svobody projevu nebo práva šířit informace… Nařízení nabývá účinnosti, kromě jednotlivostí, dne 17. února 2024… Zastavme se na chvíli u ‚moderování‘ obsahu ‚offline‘ v minulém režimu v Československu… Již tehdy totiž docházelo ke snižování veřejného dopadu určitého obsahu, aniž by ale byl zákonem zakázán. Dělo se tak po způsobu, kterému se nyní zmezinárodněle říká ‚shadow banning‘. Mluvíme o ‚kradmém zákazu‘, který není zákazem zpřístupňování obsahu v pravém či plném smyslu, nýbrž ‚jen‘ omezením jeho viditelnosti či jiné veřejné dostupnosti apod.“

„Nevidí, že skleníkový život v Praze neodráží situaci mnoha lidí v celé republice, na které dopadá ekonomická krize, vysoká inflace i nejistota v zaměstnání. Nevidí, že EU není jen štědrá ruka páně, která rozděluje dotace, ale především gigantický byrokratický moloch, který nedemokraticky, ale o to účinněji, oklešťuje svobodu svých občanů…Nevidí, že NATO, obranný pakt pouze podle názvu, má na svědomí miliony lidských životů v mnoha zemích, v podstatě v útočných válkách (viz třeba zde). Nevidí, že utvářet si svůj názor na základě Novinek a Seznamu, znamená odsoudit se k redukční informační dietě, srovnatelné s hladovkou. Toho, co nevidí, je celá řada.“ Osvěžující pohled na ty, kteří vnímají dezinformace jako velký problém, proti němuž je třeba bojovat, přináší na svém blogu Štěpán Čábelka.

„Považuji za velmi alarmující, že byl někdo veřejně pronásledovaný za to, že veřejně řekl svůj názor,“ řekl mediální expert Jan Jirák k případu Davida Svobody v pořadu K věci na CNN Prima NEWS. „To, co se tady nastartovává, tedy určité omezování rejstříků názorů, je začátek autocenzury… Výsledkem nutně bude to, že bude trpět rejstřík a pestrost názorů, které budou mít lidé k dispozici. Což je možná účel, já nevím,“ uvedl.

„Cancel culture“ začíná nabírat na obrátkách i u nás. Česká spořitelna vzkázala VŠE, aby odvolali Ševčíka, jinak je nebudou sponzorovat. Vydírání VŠE ze strany České spořitelny, která naskakuje na požadavky woke aktivistů, považujeme za nepřijatelné. Cancel culture neznamená vždy omezení svobody slova a porušení zákona. Jde o organizovaný nátlak, který má vést k umlčení nepohodlných názorů. Česká spořitelna má právo ukončit sponzoring, kdykoli uzná za vhodné, nicméně tyto bojkoty vyvolají antibojkoty od zákazníků. Chceme žít v zemi, kde budou korporace zasahovat do politiky tím, že budou vydírat své obchodní partnery ve stylu „vyhoďte ho, nebo s vámi skončíme“?

Projevů cancel culture nadále přibývá. Často se nejedná o prohřešky právní, ale o etický aspekt případů. Koridor povolených názorů se neustále zužuje a odpovědnost za to nese i tato vláda, která do funkce jmenovala paní zmocněnkyni Kláru Laurenčíkovou. Ta zneužila své funkce a požadovala stažení odborného příspěvku k transgender osobám sexuologa a klinického psychologa Petra Weisse.

Gratulujeme k výročí Echo24 a sdílíme slova jeho většinového majitele Marka Španěla „Svobodná diskuse i včetně nezbytné konfrontace, která by rozhodně měla zůstat pokud možno slušná a hlavně nenásilná, je totiž naprosto nutnou podmínkou demokracie, které se ne nadarmo říkalo pluralitní. Bez ní nakonec chřadne celá země, hospodářsky, ale zejména mravně. Proto, navzdory různým manipulátorům a samozvaným strážcům jediné správné pravdy, chci dělat všechno, co je v mých silách, abychom uchovali Echo s jeho vlastním názorem, ale abychom také otevřeli prostor i pro další zajímavé hlasy, které k nám chtějí mluvit.“

Dění v Evropě

Ve Velké Británii vláda zadává cenzuru externím zadavatelům, například politické neziskové organizaci GDI (Globální dezinformační index). GDI dostává peníze od různých vlád a levicových nadací a určuje velkým korporacím, kterým pravicovým médiím nemají zadávat reklamu. GDI není jediná organizace, která dostává peníze na boj s dezinformacemi a Velká Británie není jediný stát, který to dělá. Podobnou agendu u nás dělá spolek NELEŽ založený mj. Bobem Kartousem a Františkem Vrabelem ze Semantic Visions.

MUDr. Jaroslav Matýs musel svého času kvůli vyjádření na adresu Grety opustit veřejnou funkci. Jednalo se o jeden z prvních případů cancel culture u nás. Od té doby sledujeme celou plejádu případů, které zdaleka nezahrnují jen mediálně vděčné postavy olympionika Svobody nebo děkana Ševčíka. Další z obětí doby kádrování a cenzurního tlaku je i redaktorka slovenské televize TA3 Anka Žitná Lučaiová, která raději odchází, aby mohla dělat svobodnou žurnalistiku, stejně jako mnozí jiní žurnalisté třeba z New York Times a dalších, kdysi prestižních, médií.

Britský Spectator patří mezi nejstarší světové týdeníky. Vznikl skoro před 200 lety a jedním z jeho editorů byl například expremiér Johnson. Nyní věnuje celý článek omezování svobody slova v ČR, kriminalizaci konkrétních osob a strachu říkat na veřejnosti své názory. Je to smutné čtení, když si uvědomíme, že ještě před pár lety jsme na tom byli se svobodou slova lépe než země západní Evropy. Tato vláda však působí jako cenzurní jestřáb.

Soudní dvůr EU na předběžnou otázku rakouského Nejvyššího soudu odpověděl, že v členském státě svého bydliště může FB žalovat jak spotřebitel, tak uživatel, jenž na sociální síti vyvíjí v omezené míře i obchodní aktivity. Pustit se do soudního sporu s internetovým gigantem tedy rozhodně není předem prohraný boj. Nedávná soudní rozhodnutí od našich sousedů totiž ukazují, že i věhlasná sociální síť může prohrát spor se svým uživatelem a že soud může rozhodnout o porušení povinností z její strany, pokud při používání sociálních sítí (včetně sdílení obsahu) byl dodržen jednak právní řád země, jednak podmínky používání, které si stanoví každá sociální síť. Vzhledem k blízkosti českého a německého práva a vzhledem k navázání na unijní právo lze předpokládat, že by uživatelé mohli mít šanci uspět i u českých soudů.

Boj proti dezinformacím je pro zastánce cenzury skvělá záminka, jak potlačit názory, které dnes nejsou vyhovující, což je dnes například kritika teorie klimatické změny, zákaz výroby aut se spalovacími motory nebo jiných opatření Green Dealu. BBC informovala o obdobě našich elfů – tzv. Nindžech, jejichž hlavní cíl byl boj proti popíračům klimatické změny. Popírače není možné zatím zakázat, a tak hromadně nahlašovali jejich účty na Twitteru za jiné prohřešky. Nakonec dosáhli smazání 548 účtů. Snahu „ideové policii“ překazil až Elon Musk, který koupil Twitter a většinu těchto smazaných účtů obnovil.

Dění v USA a jinde ve světě

Svět oblétl rozhovor Elona Muska s redaktorem BBC a připomněl nám mnohé debaty s našimi oponenty. Ptejme se všichni těch, kteří vytvářejí tu hysterii s dezinformacemi a nenávistí, na konkrétní příklady. Ať uvedou příklady těch nejnebezpečnějších dezinformací, kvůli kterým by měl být někdo zablokován nebo dokonce kriminalizován, abychom mohli o četnosti a závažnosti těchto případů vést celospolečenskou diskusi. Jen tak bude zřejmé, zda je to vážná hrozba vyžadující novou legislativu, nebo spíš dobrý kšeft pro obchodníky s deštěm.

„O nesporně velkých tématech, která budou určovat naši budoucnost, se prakticky vůbec nediskutuje. Válka, občanské svobody, rozvíjející se věda, demografické změny, moc korporací nebo přírodní zdroje. Kdy jste naposledy slyšeli legitimní debatu o některém z těchto témat? Už je to dlouho. Takové debaty nejsou v amerických médiích povoleny.“  Podle bývalého moderátora Fox News politický establishment a jejich sponzoři umlčují diskusi o podobných tématech.

V Kanadě se plánují LGBTIQ+ zóny, kde na sto metrů od nich nesmíte provádět žádné homogobní, transfobní aktivity, mít ofenzivní poznámky atd. Reálně to znamená, že nesmíte říct ani vtip o homosexuálech. Každá osoba, která tento zákaz poruší, se dopouští přestupku a v případě odsouzení jí hrozí pokuta až do výše 25 000 USD.