Na našich kanálech sociálních sítí prakticky každodenně sdílíme a komentujeme české i zahraniční dění, které se týká svobody projevu. A jednou za 5-8 týdnů na webu publikujeme výběr toho nejpodstatnějšího za předchozí období. Dnes druhé pokračování.

My v SOSP

Slíbili jsme letos přijmout všechna pozvání k vystoupením na kvalitně obsazené konference, které pořádají politické strany nebo jejich think tanky. Po březnových účastích v diskusních panelech na konferenci Institutu pro politiku a společnost jsme v červnu vystoupili s přednáškami na konferenci pořádané Institutem svobody a přímé demokracie v Poslanecké sněmovně a na konferenci pořádané TEA PARTY, pravicově-konzervativní frakcí ODS, a stranou Svobodných. Na obou akcích mluvil Vlastimil Veselý o hrozbách pro svobodu projevu ze strany unijní legislativy a Gabriela Sedláčková o našem sběru cenzorních zásahů.

16. června Gabriela Sedláčková a Marian Kechlibar za nás předali poslancům Petici proti omezování svobody slova na sociálních sítích, kterou podepsalo více než 25 tisíc občanů (fotografie). Petici převzali poslankyně Nina Nováková (KDU-ČSL), místopředsedkyně petičního výboru, a poslanec Stanislav Berkovec (ANO), člen petičního výboru a předseda podvýboru pro média a svobodu slova. Oba přislíbili, že navrhnou projednání ve výborech Poslanecké sněmovny.

Mezi více než dvaceti weby, které koncem února na popud vlády a Národního centra kybernetických operací zablokoval jejich internetový provider, byl také web Eurabia. Ve svých textech se už dlouhá léta věnoval imigraci a islámu, což jsou jedny z nejčastějších témat při omezování svobody projevu, a proto jsme se nejen na celou kauzu ptali jeho současného provozovatele, Lukáše Lhoťana.

I Slovensko se potýká s tlakem na omezování svobody projevu – ze strany digitálních platforem i přímo státu. Proto se začíná tématu věnovat více médií. Vedle Štandardu nás oslovily Hlavné správy a ekonomický týdeník Trend, kterému Vlastimil Veselý poskytl rozhovor.

Podpořit nás můžete nejen finančním darem, ale i nákupem triček, knih a upomínkových předmětů v našem e-shopu. K objednání jsou čtyři motivy triček SOSP v pánském i dámském střihu, dvou barvách a pěti velikostech a knihy Konzervativní revoluce a Politické neziskovky s věnováním autorů, plackami SOSP a malým dárkem od nás. Sortiment hodláme postupně rozšiřovat na základě vašich tipů.

Protiprávní blokace domén

“Zablokování dezinformačních webů na žádost Vojenského zpravodajství porušilo principy právního státu, svobody projevu a práva přijímat informace,“ tvrdí neziskové organizace Institut H21 a Otevřená společnost. Podle žalobců stát překročil svou pravomoc, když vyzval CZ.NIC k zablokování 22 webů. Jelikož se ve věci angažovala armádní tajná služba, žalované před soudem je ministerstvo obrany.

Někteří vládní úředníci a poslanci šíří nepravdivou informaci, že soud postup vlády ve věci blokace webů schválil, resp. jej považuje za odůvodněný. To ale není pravda. „Soud … se fakticky nezabýval podstatou věci.“ Soud žalobu odmítl, protože státní orgány podle něj blokaci nepřikázaly, ale jen doporučily. “Stát by musel firmy k určitému postupu zavazovat, nebo je varovat před možnými negativními důsledky, pokud by doporučení nevyhověly.“ Z toho vyplývá, že odpovědnost za blokace leží na CZ.NIC a internetových providerech.

Na základě interpelace poslance Nachera se veřejnost dozvěděla, že k blokaci webů vyzvala 25. února vláda ČR svým usnesením. Má tedy spoluodpovědnost a měla by se k ní čestně přihlásit a nést před soudem následky, aby si to už žádná další vláda nemohla dovolit. Veřejnost by jistě zajímalo, kdo a podle jakých kritérií sestavil ten seznam. Nepochází náhodou od politických neziskovek prosazujících zahraniční agendu?

“Takéto drsné zásahy štátnej moci do online médií si nedovolili v nijakej západnej krajine. V USA by bolo nemysliteľné, aby úrady natvrdo vypínali „problémové weby“. Pomerne opatrný prístup k tejto citlivej téme sme videli aj v krajinách EÚ… O vypínaní celej skupiny médií na Slovensku nerozhodovali regulačné úrady a súdy, ale tajné služby: vojenské spravodajstvo a následne Národný bezpečnostný úrad. Ako dôvod sa uviedla len možná hrozba pre kybernetickú bezpečnosť (a dezinformácie). Bez presného obsahu a bez dostatočnej právnej argumentácie. Šlo pritom o médiá, ktoré denne sledovali stovky tisíc ľudí. Pretože jednostrannému aktivizmu klasických médií prestali dôverovať.”

Chystaný zákon proti „dezinformacím“

“I když je zákon o boji s dezinformacemi novým předpisem, v legislativním plánu vlády chybí a neexistuje pro něj ani věcný záměr.” Vznikl na Ministerstvu vnitra bez konzultací s odbornou veřejností a podle našich informací i bez dohody koaličních stran. “Znění zákona chystal odbor bezpečnostních politik ministerstva pod vedením Karla Bačkovského. Ten navrhované znění konzultoval s desetičlenným týmem, ve kterém byly zastoupeny pouze další státní složky, od policie přes armádu až po státní zástupce… Zatím nejsou jasné parametry nového zákona, který může vypnout jakýkoliv web pod záminkou šíření dezinformací.” Echo24 zveřejnilo jména členů skupiny, která legislativu připravuje.

Jaký je rozdíl mezi zákazem médií v Rusku a u nás? Podívejte se na rozhovor vládního zmocněnce pro média a dezinformace, Michala Klímy, s Michalem Kubalem na ČT24 (9 minut). Další rozhovory s Michalem Klímou vyšly na iDnes a Aktuálně. „Nejdříve dávám dohromady tým lidí. Ten se bude v tuto chvíli opírat o lidi zaměstnané formou vedlejšáků… Na jednotlivých ministerstvech k tomu vznikají nebo už existují oddělení, na ministerstvu vnitra už před několika týdny přijali lidi, kteří to připravují. A ten systém funguje tak, že se již nyní schází tým složený z lidí, kteří mají na starosti komunikaci na jednotlivých ministerstvech.“ „Před několika dny vláda odsouhlasila, že mohu mít několik dalších lidí na dohodu o pracovní činnosti… budou vidět konkrétní výsledky toho, jak vyvracíme lživé informace, děláme placené kampaně, přicházíme s různými projekty…“

Vládní web BranmeCesko, který vybízí k udávání a jako doporučené informační zdroje uvádí nechvalně známé weby opakovaně usvědčené z šíření nepravd, kritizuje mimo jiné Matěj Gregor. A my se v kontextu toho všeho ptáme Potřebuje demokratický stát zřizovat úřad pro dezinformace?

Obrana svobody projevu v USA

Americká vláda pozastavila projekt Rady pro dezinformace pouhé tři týdny po jeho představení. Jeho účel byl nejasný a spustil vlnu odporu a obvinění. Podle Washington Post s odvoláním na pracovníky ministerstva vnitra kritizovali prezidenta Bidena za to, že chce zřídit „ministerstvo pravdy“. Šéfka Rady na svou pozici rezignovala. Nechali jsme pro vás přeložit část debaty, v níž senátor Rand Paul interpeluje ministra vnitra (Homeland Security Secretary), pod jehož gescí měla Rada vzniknout.

A české titulky jsme nechali udělat i pro jeden z dílů TRIGGERnometry s Konstantinem Kisinem, který vzpomíná na to, jak začala ztráta důvěry v mainstreamová média a rádoby „autority“. Buďme obezřetnější vůči médiím a politikům, kteří nám opakovaně lhali.

“Aliance nových občanských svobod, která sdružuje lékaře a spoluautory tzv. Velké Barringtonovy deklarace, se připojuje k žalobě států Missouri a Louisiana proti vládou nařízené cenzuře názorů. Veřejná prohlášení vládních úředníků a nedávno odhalené maily ze zdravotnických organizací ukazují, že vláda nařídila platformám, aby cenzurovaly některé názory na COVID-19, a to i prostřednictvím výhrůžek právními kroky. Vláda nesmí využít soukromé subjekty k provádění cenzury, kterou první dodatek ústavy zakazuje.”

Tento text by se dal považovat za americkou obdobu Digital Services Act. Na rozdíl od DSA ovšem nabízí možnosti, jak svobodu projevu bránit, ne ji omezovat. “Co by měli udělat státní zákonodárci, vedoucí pracovníci a generální prokurátoři? Svázat ochranu svobody projevu s finančními pobídkami velkých technologických společností. Např. Senát státu Iowa přijal v březnu 2021 zákon, který vázal akty cenzury, deplatformingu a další omezení projevu ze strany technologických společností na daňové pobídky nabízené státem. To by mohlo korporacím zabránit v dostupnosti daňových úlev na výstavbu skladu nebo datového centra, pokud by se dopouštěly praktik zakázaných touto legislativou.”

Rozdíl mezi donucovací mocí vlády a nedostatkem donucovací moci soukromých společností se stírá, když tyto společnosti plní příkazy vlády. Tento rozdíl je obzvláště nerozlišitelný, pokud něčí jinak legální digitální projev na platformě soukromé společnosti vyústí v zaklepání na dveře ze strany vládního úředníka.

Hrozby unijní legislativy

Pozornost médií byla v posledních dnech upřena na těsné prohlasování dočasné (!) výjimky pro jádro a plyn jako čisté zdroje energie v Evropském parlamentu. Jestliže měli občané ČR v tomto hlasování štěstí, nedá se o něm mluvit v případě jiných dvou rozhodnutí, kterým se ovšem v médiích nedostalo skoro žádné pozornosti.

Irská ministryně spravedlnosti chystá novou legislativu, která má snadněji kriminalizovat online projevy “nenávisti”. To by nás mělo všechny zajímat, protože po schválení zákona Digital Services Act budou všechny případné spory českých uživatelů a firem s Big Tech podléhat regulátorovi a soudům v zemi, kde mají platformy sídlo. A tou je převážně Irsko. Připomeňme, že Evropský parlament v červnu schválil DSA omezující svobodu projevu digitálními platformami Z našich europoslanců hlasovali proti pouze zástupci SPD, zdržela se ODS a KSČM. Zákon podpořili europoslanci za ANO, Piráty, TOP09 a KDU-ČSL a je pravděpodobné, že zástupce české vlády se proti němu na Radě ministrů nepostaví.

Svoboda projevu v zahraničí

Japonský soud rozhodl, že Big Tech korporace musí zveřejnit algoritmus, podle kterého označuje a diskriminuje informační obsah jako dezinformaci. Co na to české soudy a právní odborníci u nás?

Novozélandská premiérka na svém oficiálním Twitteru tvrdí, že její vláda je Orwellovo ministerstvo pravdy. “Budeme nadále vaším jediným zdrojem pravdy…”

Další případ, kdy se globální digitální platforma podřídí požadavku nedemokratického státu (Saudská Arábie) a uplatní jiný přístup k zásahům do uživatelského obsahu. V tomto případě restriktivní – zákaz reklamy, která odporuje islámu.

Zneužívání “boje s dezinformacemi”

Falešná obvinění z dezinformací, zvlášť pokud se jich dopouštějí veřejnoprávní média, se mají trestat. Toto svévolné nálepkování a dehonestace názorových oponentů musí konečně přestat. “Rada konstatuje, že pokud označí ČT v rámci plnění úkolu veřejné služby někoho jako dezinformátora, je nutné věc doložit, zvláště v dnešní době, kdy se hledá křehká hranice mezi lží a názorem, se kterým nesouhlasím. Navíc diváci neočekávají, že veřejnoprávní televize se bude spoléhat na neziskové organizace, které takové předpisy jako je např. Kodex ČT, nemají. Tím, že doloženo nebylo nic, a hlavně nebyl dán prostor poškozeným osobám zveřejněným v reportáži, byl porušen Kodex ČT.”

Podle oficiálního dopisu vládního zmocněnce pro média a dezinformace, Michala Klímy, nejsou stížnosti na dezinformace šířené členy vlády v jeho kompetenci. Marně pátráme po vládní definici dezinformací a ptáme se, jak chce bránit zneužívání tohoto pojmu?

“V současné době se “nenávist” proměnila v neuchopitelný popis jakéhokoliv projevu, o němž lze prohlásit, že způsobuje někomu sebemenší újmu. A výsledkem je to, že teď je již pro stát snadné tvrdit, že “dezinformace”, nebo spíše cokoliv, co může být v rozporu s oficiálními narativy státu, způsobuje “škodu”. Ti, kdo pohrdají svobodou slova, společnosti nabulíkovali: “Pokud nechcete trestat nenávist, tak jste bigotní.” Pokud se tedy dnes stavíte proti vládní politice týkající se COVIDu-19, klimatických změn, imigraci nebo proti jiným sporným politickým rozhodnutím, tak musíte být potrestáni za šíření škodlivých – toxických – “dezinformací”. Vidíte, na jaké šikmé ploše jsme se ocitli?“