Na našich kanálech sociálních sítí každodenně sdílíme a komentujeme české i zahraniční dění, které se týká svobody projevu. Průběžně publikujeme výběr toho nejpodstatnějšího za každý uplynulý měsíc. Dnes pokračujeme s výběrem za leden.
Co jsme dělali my v SOSP
Druhý ze série textů Vlastimila Veselého a Natálie Vachatové psaných pro měsíčník TO je přehledem celé kauzy cenzurního zásahu CZ.NIC (a několika komerčních providerů), kteří koncem února 2022 na pokyn vlády zablokovali skoro 30 webů bez jakéhokoli právního podkladu. Spor o nezákonnost vládního postupu mezitím dospěl k Ústavnímu soudu, kde čeká na rozsudek. Ani tím však celá kauza nemusí skončit. Svobodě slova u nás stále hrozí, že vláda bude pokračovat v přípravě návrhu „Zákona o omezení šíření obsahu ohrožujícího národní bezpečnost online“ neboli legislativního posvěcení blokace webů tak, aby je mohla nařídit již bez rizika soudních žalob.
Jak se vyvíjí unijní legislativa omezující občanské svobody na internetu? Komunikuje Věra Jourová se SOSP? Kdo má patent na to, aby určoval, co je pravda, a jaké informace se k nám ještě mohou dostat, aby nás nezmátly? Daniel Vávra v rozhovoru s Liborem Vondráčkem mj. o svobodě slova, videozáznam od 35:50.
Článek Natálie Vachatové o třech úspěšných soudních žalobách na Facebook jsou povzbudivým důkazem toho, že i běžný občan může uspět u soudu proti jedné z nejvlivnějších globálních korporací. A to dokonce v Německu, kde je společenská atmosféra nejvíc nakloněná progresivistům a kde je tlak na kritiku migrační politiky asi největší. Tyto spory nám připomínají, že boj za naše občanská práva ještě stále může uspět.
Dění v ČR
Z nálezu Ústavního soudu ČR: Ačkoli parodické či satirické umělecké projevy, které ze své podstaty provokují a pobuřují, humor, nadsázka, ironie i sarkazmus jsou podle Ústavního soudu nutnou součástí společenského dialogu a v demokratické společnosti přispívají ke svobodné výměně názorů, „pod ochranou svobody projevu naopak nejsou nenávistné projevy, a to ani byly-li by ztvárněny satiricky nebo parodicky. V tomto duchu označil Evropský soud pro lidská práva za projevy, které nezasluhují takovou míru ochrany, projevy zjevné islamofobie či antisemitismu, přestože byly satirické. […] „Spot upozorňoval na obecnou otázku ochrany životního prostředí, která zejména v posledních letech – v souvislosti s probíhající změnou klimatu a s jejími dopady na společnost – nabírá na své naléhavosti. […] Ani parodie, humor, nadsázka, ironie, sarkazmus nebo satira nesmí překročit obecně akceptovaná pravidla slušnosti… Soud posuzuje, zda … má myšlenka, na jejímž základě satirický nebo obdobný projev stojí, reálný základ. Významné je i to, zda takové vyjádření představuje přínos do veřejné diskuze o společenských otázkách.“
„Provládní aktivisté bojovali proti vystoupení ruské a rakouské občanky, operní pěvkyně Anny Netrebko v Praze či proti angažmá slovenského hokejového brankáře Júliuse Hudáčka v Kladně, protože hrál dříve v Kontinentální hokejové lize. Symbolické je, že krátce poté, co Netrebko a Hudáček nemohli působit u nás, získali angažmá v Německu,“ píše Zdeněk Koudelka ve svém blogu. Totalitní režimy se vyznačují tím, že politizují běžné stránky života, které s politikou nesouvisí. Nezapomínejme, že svoboda stojí i na svobodě nepolitizovat sport nebo například umění.
Na semináři pořádaném na půdě Senátu v prosinci 2023 se s odkazem na zahraniční studii vyjadřoval k dezinformacím šířeným na veřejnosti podnikatel Karel Janeček. „Ztrácíme svobodu slova. Lidé, kteří se odváží něco říkat proti režimu, proti mainstreamovému názoru, tak jsou ostrakizováni, dehonestováni. Aktuálně se pod falešnou záminkou boje proti takzvaným dezinformacím dělají ty nejhorší dezinformace. Lže se lidem o tom, jak jsou dezinformace nebezpečné, jak nám škodí. Není to pravda. […] Škodu způsobuje takzvaný boj proti dezinformacím. To, co dělá ministr vnitra (Vít Rakušan), je úplná hrůza. Je to opravdu na cestě ztráty svobody slova. […] Kdo by si to pomyslel, že ODS a strany, které byly za svobodu, pro které byla svoboda tím klíčem, jsou dnes pěšáci k novodobé totalitě. To, co tito lidé dělají, tak nás navádí cestou k totalitě, ke ztrátě svobody slova,“ řekl.
Armádní sportovci Dukly Praha nafotili kalendář pro rok 2024, v němž se nechali pomalovat známým protiválečným symbolem, který zpopularizovalo hnutí hippies v druhé polovině šedesátých let jako výraz nesouhlasu s válkou ve Vietnamu. Ministryně obrany Jana Černochová a náčelník generálního štábu Karel Řehka výtisky nechali spálit. Po nezákonné blokaci webů a služebním trestu pro úspěšného olympionika tak přichází apel na spálení vytištěných sportovních kalendářů. Podívejte se, co v něm bylo. Daniel Kaiser se k případu vyjádřil v Echo24 následovně: „Podstatným rysem této atmosféry je okřikování, potlačení svobodné diskuse… Ze všech myslitelných důvodů, které Rusko povedou k agresi na západ, je Ukrajina v NATO jediný, u kterého Kreml jakousi vojenskou akcí opakovaně vyhrožoval, nepřímo už v roce 2007, pár měsíců před únorem 2022 i docela přímo. Ale u nás patří k národnímu konsenzu dogma, že Rusové sní o vojenském postupu až kamsi ke Karlovým Varům, ačkoli pro to nejsou žádné seriózní indicie. Přesto žijeme v atmosféře existenčního ohrožení…”
„Útoky na svobodu pokračovaly i v minulém roce a jako vždy byly zdůvodňovány těmi nejlepšími úmysly. Příkladů je mnoho, politická korektnost dovedená ad absurdum, takže na svobodu slova můžeme už jenom vzpomínat. Nemůžeme říkat, co si myslíme, bojíme se, že se brzy budeme bát si to jen myslet.” Z novoročního projevu Jaroslava Kubery, 1.1.2020. To bylo ještě v době, kdy se vedení ODS veřejně hlásilo ke svobodě slova a odmítalo hysterii s hledáním vnitřních nepřátel. Dnes od nich uslyšíte maximálně o honu na dezinformace a rétoriku skoro nerozeznatelnou od STANu nebo Top09. A porušení předvolebních slibů jako bonus.
Nevšední novoroční projev přinesl syrzdarma.cz. „Sejmout toho prvního, kdo se ozve, stačí vyhodit z práce nebo zarazit postup, je neuvěřitelně osvědčená metoda všech začínajících diktaturek i rozvinutých totalit. […] Naše vláda je posedlá dezinformacemi. V každém našem projevu zazní slovo dezinformace. Ale ještě jsme se ani slovem nezmínili, co uděláme pro to, abyste se přestali bát říkat, co chcete. Ani slovíčko. Když si myslíte něco jiného než my ve vládě, říkají nám naši poradci vámi placení, že jste prostě jen dezinformovaní občané. […] Mluvte, kritizujte, předkládejte řešení, říkejte, co si myslíte. My se nebojíme. Konec s těmi bláboly, kterými se tady častujeme. Konec s miliardami na boj s jinými názory.“
Dění v Evropě
Většina Evropského parlamentu přijala usnesení, v němž požaduje rozšířit seznam trestných činů o nenávistné projevy a zločiny z nenávisti, což by Evropské komisi umožnilo zavést závazné minimální tresty pro všechny členské státy. Dokument stanovuje dva hlavní cíle: zařadit nenávistné projevy mezi trestné činy EU do Smlouvy o fungování EU, která zahrnuje „zvlášť závažné trestné činy s přeshraničním rozměrem“, čímž staví nenávistné projevy na roveň terorismu nebo například obchodu s lidmi či obchodu s drogami a zbraněmi. Podle oficiálního vysvětlení jsou nenávistné projevy natolik závažné, že ovlivňují nejen jednotlivce nebo komunitu, „ale také společnost jako celek, neboť podkopávají základy EU“, přičemž sociální média jim okamžitě dodávají rovnou i „přeshraniční rozměr“. Druhým cílem zdůrazněným v usnesení je rozšíření definice nenávistných projevů a trestných činů z nenávisti o několik dalších kategorií obětí. V současné době je zákony EU definují pouze jako nenávist vůči určité rase, barvě pleti, náboženství, národnosti nebo etnické příslušnosti, nově má dojít k rozšíření definice i na „pohlaví, sexuální orientaci, gender, genderovou identitu, genderový projev, pohlavní znaky, věk, zdravotní postižení a jakoukoli jinou základní charakteristiku“. Návrh v Evropském parlamentu prošel, naštěstí byl z důvodu neshody stažen z dalšího jednání.
Dění v USA a jinde ve světě
Byli jsme jedni z mála, kteří u nás informovali o cenzurním skandálu v USA, jenž ovlivnil výsledky posledních prezidentských voleb. Platformy FB a Twitter zablokovaly kanály New York Post, který pár dní před volbami informoval o obsahu notebooku Bidenova syna dokládajícího mj. jeho závislost na „kontrolovaných látkách“ v době, kdy vlastnil střelnou zbraň. Obě platformy znemožnily tuto informaci sdílet s tím, že jde o ruskou dezinformaci. Na diskreditaci zprávy se podílela i FBI a další členové zpravodajské komunity. Pro nás v ČR nechť je tento cenzurní případ a bezprecedentní zásah do volební kampaně poučením. I tady máme aktivisty, fanatické novináře i horlivé úředníky, kteří vidí ve všem ruskou dezinformaci a označují tak jakoukoli zprávu, která se nehodí do jejich vidění světa.
Kdyby nebylo cenzury, dostali bychom se mnohem dříve k účinné ochraně před C19. „Jedním z nejpodivnějších a nepochopitelných aspektů reakce americké vlády na covid-19 je skutečnost, že osoba, která se podílela na vybudování jedné z virologických laboratoří v čínském Wu-chanu, pomáhala financovat (v USA zakázané) experimenty s koronaviry a svou lehkomyslností k pandemii dle všeho přispěla, se stala vedoucí osobou reakce na pandemii.“ A jaká to shoda okolností, i Německo „pověřilo vedením reakce na covid-19 někoho, kdo byl sám hluboce zapleten do podobných experimentů, které prováděli ve wuchanské virologické laboratoři“ – Christiana Drostena. „Jeho snahy o umlčování některých vědců však pokračují i v říjnu 2023. Drosten prohlašuje, že by měl být vědecký názor na určitá témata korigován a řízen tak, aby v médiích mohli vystupovat pouze vybraní ‚skuteční vědci‘.“ Epochtimes přináší další příklad toho, jak média a platformy pravdivé informace označovaly za dezinfo a šířily fake news.
Český ministr zahraničí Jan Lipavský na Světovém ekonomickém fóru v Davosu otevřeně volal po globální cenzuře v souvislosti s falešnými zprávami „Myslím si, že by byla velká chyba, kdyby vlády akceptovaly, že něco není možné regulovat, kontrolovat nebo s tím nějak pracovat, pokud existuje možnost nebo schopnost ohrozit ty vlády.“
Texty na obhajobu svobody slova nesou nadčasový charakter. Z rozsudku Nejvyššího soudu nad Larry Flyntem: „I když mají nepravdivá vyjádření sama o sobě malou hodnotu, jsou nicméně nepostradatelná ve svobodné výměně názorů. […] Debata o veřejných záležitostech nebude svobodná, pokud se řečník bude obávat, že mu soud dokáže, že mluvil z nenávisti. A i kdyby mluvil z nenávisti, výroky, kterým někdo upřímně věří, přispívají ke svobodné výměně názorů a zjištění pravdy. […] George Orwell: Obyčejní lidé v ulicích pořád nejasně věří, že každý má právo na svůj názor. Jsou to pouze nebo v každém případě především literární a vědečtí intelektuálové, ti lidé, kteří by měli být strážci svobody, kteří jí začínají opovrhovat v teorii i praxi.” Louis Brandeis, soudce Nejvyššího soudu: „Pokud je čas na to, aby lži a falešné představy mohly být odhaleny prostřednictvím diskuze a zlo odvráceno v procesu osvěty, je řešením více slov, ne vynucené ticho.”
Odpovědět