Na našich kanálech sociálních sítí každodenně sdílíme a komentujeme české i zahraniční dění, které se týká svobody projevu. Průběžně publikujeme výběr toho nejpodstatnějšího za každý uplynulý měsíc. Dnes pokračujeme s výběrem za říjen.

Co jsme dělali my v SOSP

12.-13. října jsme uspořádali Konzervativní kemp s cílem propojit české konzervativce různých proudů na neformálním setkání. Celkem se zúčastnilo 115 hostů, mezi nimi přední konzervativní publicisté, podnikatelé, intelektuálové a politici zastupující nejméně 8 stran, včetně 7 poslanců, europoslanců a senátorů. V 6 tematických panelech zasedlo 24 vystupujících. Diskutující měli ve svém úvodním vstupu popsat návrh 3 prioritních kroků, které doporučují pro příští vládu ve své tematické oblasti pro nápravu současného stavu, o nichž následně diskutovali (záznamy zde). Sobotní odborný program pokračoval v neděli prohlídkou Sázavského kláštera, kde se setkání symbolicky ukončilo návštěvou národních kořenů a modlitbou za naši zemi a za Evropu v kryptě kostela sv. Prokopa.

Natálie Vachatová s Vlastimilem Veselým napsali článek o skrytých sítích moci, britské neziskové organizaci Global Disinformation Index (GDI), která ovlivnila celosvětový trh reklamy. GDI mela původně v popisu hodnotit údajnou pravdivost či nepravdivost ostatních médií, záhy však svou oblast působnosti rozšířila i na vyhledávání konzervativního obsahu, který označovala za nežádoucí.  Na základě tohoto hodnocení začala především konzervativní média přicházet o tržby z reklam. Na tuto neziskovou organizaci je v České republice napojen spolek NELEŽ, který společně s Fondem nezávislé žurnalistiky již podobné ratingy médií sestavuje. V souvislosti s implementací nařízení EMFA vidíme, že ve snaze zkrotit a dostat pod kontrolu „neposlušná“ média může celá věc zajít mnohem dál a sklouznout k umlčování a odstraňování ideologické konkurence.

Gabriela Sedláčková byla čtvrtečním hostem Prostoru pro dva na rádiu Prostor. Marek Stoniš se ptal nejen na připravované udělování ceny za svobodu projevu, ale také na současný stav svobody slova, sběr cenzurních zásahů a ostrakizaci občanů za názor. Poslechněte si celý díl na webu rádia Prostor, případně na Spotify.

Dění v ČR

Seznam vydal manipulativní článek Dezinformační scéna přitvrzuje. „Tohle je neuvěřitelný guláš v podání Seznam Zprávy,“ komentuje Marek Španěl. „Jejich terčem jsou samozřejmě dlouhodobě Parlamentní listy, ale je vidět, že jim vadí v poslední době hodně také úspěšné video a audio kanály, jako je Rádio Universum, Aby bylo jasno, Inovace republiky anebo Svědomí národa. […] Používají s oblibou důkaz kruhem, vytvářejí seznamy a ty přejímají stále dokola, čímž se stává důvěryhodným. Toto propojení státu, korporací, neziskovek i státních a velkých soukromých médií je tou skutečnou hrozbou pro naši svobodu. Ne nějaké výplody pomatenců na internetu a hoaxy.“

Alena Vitásková považuje vytváření takových seznamů nepohodlných za „cejchování“ lidí v demokratickém prostředí. Navíc si klade otázku, na čí pokyn byla analýza zpracována a zaplacena: „45 dotací v celkové hodnotě něco přes 13 milionů Kč obdržel Prague Security Studies Institute (PSSI), jehož analytici sestavili seznam ‚nežádoucích‘ českých YouTube kanálů. Provinily se třeba tím, že jsou ‚protivládní‘. Zakladatelem je R. W. ROBINSON jr., který je činný v americké bezpečnostní komunitě od 80. let. Jeho ‚rukama‘ prošel i ministr zahraničí Jan Lipavský a řada dalších českých představitelů,“ odkrývá Štěpán Kotrba.

 „Ačkoli se lidé straší dezinformacemi, jsou dnes mnohem více odolní, protože vnímají, že jde o lži,“ říká Karel Janeček. „Není to klasická tyranie, ale člověk mající odvahu otvírat kontroverzní témata je dehonestován. Máme zde nikoli tvrdou, ale měkkou cenzuru…. Současná cenzura je nebezpečná v tom, že jí spousta mladých lidí podlehne. Neuvědomí si, co tady hrozí, protože věří systému. […] Konkrétním příkladem současné měkké cenzury jsou podle něho současné seznamy údajně dezinformačních webů a pořadů, kdy autoři těchto seznamů vyzývají případné inzerenty, aby se od nich distancovali a aby neposkytovali takovým ‚pochybným‘ autorům peníze za reklamu.“ Typickým příkladem dezinformátora je podle něho naopak autor posledního seznamu „dezinformátorů“, institut PSSI. „Jedna z autorek toho seznamu je dezinformátorka a šílená lhářka, na což mám důkazy.“

„První absurdita je, že zde Policie ČR řeší negativní obsah vůči vládě. Prostě, jak se říkalo za komunismu, protistátní řeči. […] Další novinkou bylo, že zde k útoku na svobodu projevu byl použit nový právní nástroj, přestupkový zákon. Je zjevně psán k řešení sousedských sporů. Že se na danou situaci vůbec nehodí, to měl policejní orgán okamžitě rozpoznat a řízení vůbec nezahajovat. […] Zákon praví, že přestupník se musí dopustit jednání ‚vůči jinému‘. Kdo měl být ten jiný? Vláda těžko. Jednak je to kolektivní orgán, ne osoba. A jednak nás ujišťuje, že u nás máme svobodu projevu, a je si vědoma judikatury, že veřejně činné osoby musí snést zvýšenou míru kritiky. […] Proč k tomu dochází teď? Na tom má svůj díl viny Rakušan sám. To on je jeden z těch, kdo v této zemi vytvářejí atmosféru, jež může v některých lidech aktivovat udavačskou mentalitu,“ komentuje Martin Weiss pro Echo24.

FB nám odstranil komentář odkazující na PL, který se zabýval projevy nenávisti některých „novinářů“ k víkendovému setkání konzervativců a nenabídl podání stížnosti na svůj postup, čímž porušil unijní regulaci DSA. Sledujeme také kauzu Angeliky Bazalové objasňující, o čem spolu jednala Meta a MVČR. „‘ministerstvo bylo osloveno Metou s návrhem na uskutečnění osobní schůzky… Těchto schůzek několik proběhlo, nicméně z žádné nebyl pořizován písemný záznam, ani není zaznamenána žádná vzájemná komunikace.‘ Tuto odpověď jsem obdržela z MV na svou žádost. Ptala jsem se na to, zda tyto instituce mají nějakou možnost komunikovat napřímo se zástupci firmy Meta či jejím zastoupením v ČR nebo s jakoukoliv jinou firmou, která může zajistit omezení dosahu informace zveřejněné na sociální síti FB a Instagram. Před několika týdny mi totiž z FB zmizel nasdílený článek z PL o vládním koordinátorovi týmu STRATKOM.“

Zvyšuje nebo snižuje plk. Foltýn důvěru ve stát a jeho instituce? Cecílie Jílková: „V reakci na štvavou vládní kampaň pod vedením Foltýna se lidé bojí leda tak názorové konfrontace se svým reálným okolím. […] Nepřinášíte-li argumenty, které vaše cílová skupina považuje za relevantní, ale místo toho pouze urážíte a vyhrožujete, skuteční příznivci Ruska… své názory ‚na protest‘ proti této agresi pravděpodobně ještě více radikalizují, navzájem si jejich morální správnost potvrdí a začnou je šířit hlasitěji. […] Každý racionální volič, který pozoruje neefektivitu O. Foltýna, vyhodnotí rozhodnutí obsadit pozici vládního koordinátora člověkem, který strategické komunikaci nerozumí, jako nekompetentní… Plukovník Foltýn tak v tomto bodě přímo škodí aktuální vládě.“ Aleš Borovan k tomu dodává: „Stále není zveřejněno, kdo konkrétně a na základě jakých kritérií Foltýna vybral (plukovník v oboru komunikace nemá žádnou kvalifikaci) a hlavně stále není jasné, jaká je skutečná náplň Foltýnovy práce.“

Plk. Foltýn „není vůči vládě v žádném pracovněprávním vztahu“. […]  Pokud tedy vláda plk. Foltýna ‚jmenovala‘, … platné je jen jeho ‚odvelení‘ náčelníkem,“ míní senátorka Hamplová. […] Odkazuje na to, že na danou pozici a místo odvelel Foltýna náčelník Vojenské kanceláře prezidenta k výkonu služby. „Vláda proto také není logicky oprávněna ukládat plk. Foltýnovi žádné úkoly; jeho nadřízeným byl a je stále náčelník Vojenské kanceláře prezidenta.“ Není jasné ani to, proč referenti ve Strakovce mají pracovat v utajení. „…z toho by se skoro dalo vyvodit, že si snad ve Strakovce ilegálně budují jakousi paralelní tajnou službu. Dozvěděli jsme se, že by prozrazení jejich jmen mohlo dokonce ohrozit fungování Úřadu vlády! […] To je v ovšem v příkrém rozporu s tím, co deklaruje sám koordinátor strategické komunikace O. Foltýn. […]  Odhaduji, že ÚOOÚ nebude moci udělat nic jiného než rozhodnutí Úřadu vlády zrušit a rovnou přikázat poskytnutí informace,“ domnívá se Oldřich Kužílek.

Vzhledem k nespokojenosti s vyvážeností pořadů České televize (ČT) u velké části společnosti podporujeme petiční akcí Aliance pro rodinu, která chce vyvolat i veřejné slyšení v Poslanecké sněmovně. Hlavní myšlenkou Petice proti trvalému zvyšování koncesionářských poplatků je názor, že dříve, než se bude rozhodovat o navýšení poplatků za ČT a Český rozhlas, by měla proběhnout diskuse o obsahu veřejnoprávního vysílání. „Chceme, abychom si nejdříve řekli, jak mají vypadat veřejností placená média ve 21. století. Pak ať se rozdělují peníze – ne naopak… Obě veřejnoprávní média musí vysvětlit, proč utrácejí peníze za pořady, které nejsou veřejnou službou a zvýhodňují jen určité skupiny obyvatel. A naopak, proč odsouvají z vysílání názory lidí, kteří mají silné zastoupení ve společnosti.“ Petici podepsalo již více než 10 000 lidí.

„Definovat totalitu není těžké. Pozná se z absence názorové plurality. Jakmile má režim monopol na pravdu a z veřejné diskuse vylučuje oponentní hlasy, funguje společnost v totalitním módu. To ale vůbec neznamená, že tím většina lidí trpí. Na právu myslet si nahlas své bazírují ti, kdo si cení svobodného slova. Většina lidí se ovšem za všech režimů spokojeně prochází po ulici a nakupuje. […] Znakem totality není pouze cenzura. Totalita se projevuje především autocenzurou. Totalitní společnost je konformní, přičemž právě konformita je příčinou ztráty společenské dynamiky, a tím pádem i příčinou společenského úpadku. […] Zatímco se i dnes většina lidí spokojeně prochází a nakupuje, hrstka nespokojenců stejně jako kdysi protestuje proti návratu totality.“ pohled Ivana Hoffmana na dnešní stav svobody projevu.

„V liberální demokracii … některé názory a ideologie nejsou vůbec připuštěny do veřejné diskuse. […] Zmíněná ideologická omezení mohou v krajních případech vést k tomu, že opozice … je nejen ignorována, ale také aktivně potlačována s přívlastky antisystémová apod. […] Alternativní názory, které se odchylují od dominantního liberálního narativu, jsou často marginalizovány nebo přímo označovány za extremistické. Tím se potlačuje pluralismus a demokratická diskuse, což může mít dlouhodobé negativní důsledky pro zdraví demokratických institucí. […] Politické a mediální elity často vnucují obyvatelstvu agendu, kterou většina lidí nepodporuje. Kdo se proti této agendě postaví, je často označován za zpátečníka, extremistu nebo přímo za nebezpečí pro společnost. Pro skutečnou demokracii je klíčové, aby byla respektována nejen práva menšin, ale zejména vůle většiny,“ uvádí ve své analýze Adam Čaloud.

„Krajní pravice by se podle různých definic měla vyznačovat odmítáním pluralismu a demokracie a její politika má vést k útlaku a politickému násilí. V programech německé AfD, francouzského Národního sdružení, nizozemské PVV či italské Ligy Severu však ani při jejich důkladném studiu nic takového nenajdeme. Přesně naopak. […] Novinářská práce se dnes převážně soustřeďuje na obhajobu jednoho – levicově progresivního – světonázoru. […] Dominantní média se stala součástí širokého kartelu politických stran, korporací, byrokracie, akademické sféry, úplatných vědců a politických aktivistů ukrývajících se v tzv. neziskovém sektoru. Jejich společným cílem je udržet status quo, který každému z nich poskytuje významné benefity. […] Úvahy o tom, že právě média jsou největším problémem a ohrožením demokracie a západního civilizačního okruhu vůbec, mají své nepochybné opodstatnění,“ říká Václav Musílek v rozhovoru na Radiu Universum.

 „Nikdy by mě po roce 1989 nenapadlo, že aktuální postavou dneška bude Haškův putimský strážmistr Flanderka a jeho boj s domnělými švejkovskými ruskými špióny a že nepříliš odlišné výplody podobných individuí z vysokých míst budou dnes udávat oficiální tón veřejné komunikace našeho státu a zastrašovat občany. Že se budou lidé znovu obávat něco říkat, někam jít, s někým se stýkat. Že budou mluvit jinak doma a jinak na veřejnosti. ‚Demokraté‘ dávají všemi způsoby najevo, že žádná demokracie jim nebude jejich plány kazit. Občané prý podléhají dezinformacím, takže jejich ve volbách projevené názory nemohou být rozhodující. Majitelé pravdy o moc přijít nemohou. To je ta pravá, správná, jediná, prý ‚liberální‘ demokracie…“ Komentuje Jiří Weigl z Institutu Václava Klause.

„Já jsem zbabělec a celý život jsem se bál. Bál jsem se 40 let, otevřeně přiznávám. Já mám dokonce tolik odvahy, že na sebe prozrazuji, že jsem zbabělec. Bál jsem se. A jednoho dne jsem věděl, že jsem také spolutvůrcem toho slavného dneška. Té přítomnosti, která mi tak hrozně neseděla. Jsem tedy spoluviníkem. Jenomže ten podíl viny je u každého jiný a jinak závažný. Můj byl ten, že jsem pasivně jel v tom vlaku a nic jsem nedělal. Ze zbabělosti a ze strachu. To ale není dobré. […] Jednou jsem dostal impuls, tak jsem si řekl: A dost již, Milouši, té zbabělosti! A když se zbabělec vzchopí, tak pak to stojí za to. To je zas taky fakt. Je to určité vítězství. Takže ta moje sporadická odvaha sem tam má o to větší cenu, protože to znamená překonat tu zbabělost.“ Miloš Kopecký z 80. let mluví k nám, ke „spolutvůrcům toho slavného dneška“.

Dění v Evropě

Před časem proletěla médii zpráva o tajném setkání politiků AfD a CDU, na kterém měli údajně plánovat masové vyhánění německých občanů migračního původu. Nakonec se ukázalo, že to byla dezinformace, kterou šířili již jednou usvědčení lháři factcheckingové organizace Correctiv. „Tuto zprávu převzala postupně všechna velká média v Německu, načež následovaly statisícové demonstrace, jejichž účastníci protestovali jak proti ‚extrémní pravici‘, tak i proti masovým deportacím migrantů. Informovala o tom i naše média. A to jak veřejnoprávní ČT a ČRo, tak i soukromá, jako třeba Deník N nebo SeznamZprávy. Ve všech případech však jen slepě přebírala zahraniční interpretaci onoho setkání a nenamáhala se cokoliv si ověřit.“

Tommy Robinson byl zatčen a vzat do vazby poté, co se sám dostavil na policejní stanici v jiném případu. Do vazby byl uvržen za „pohrdání soudem“, v případu jeho filmového dokumentu SILENCED. Robinson byl zatčen těsně před tím, než mohl v sobotu vést demonstraci patriotů v Londýně. Ta se ale stejně konala za účasti statisíců lidí. kriminalizace vládních kritiků dosahuje ve Velké Británii hrozivých rozměrů. Vláda Labouristů předčasně propouští vězně, aby měla místo pro vězně nové – politické. Bílí rodilí Britové jsou perzekuovaní za nenásilné protivládní protesty, za protimigrační postoje např. na sociálních sítích. Jeden z nich ve vězení za nejasných okolností nedávno zemřel. Robinson byl odsouzen jen za občanské pohrdání, přesto je držen ve vězení pro vrahy. Na rozdíl od mnoha případů pohrdání soudem nelhal pod přísahou ani se jinak nesnažil lstivě prospět. „Pohrdáním“ v tomto případě bylo zveřejnění investigativního dokumentu ve věci veřejného zájmu.

Soud v britském Bournemouthu odsoudil muže na 3 roky podmíněně a k sankci 9 tisíc liber za to, že se v tzv. „ochranné zóně“ potratové kliniky pomodlil. „…soud neudělil rozsudek proto, že odsouzený něco reálně spáchal nebo se na nějaký zločin dokladatelně připravoval, ale že si něco myslel. […] Rozsudek za „ideozločin“ také nespadl jen tak z čistého nebe. V Británii už bylo podobným stylem pár lidí popotahováno (případy se množí). Ve Francii stojí prolifové web stránky už pár let mimo zákon. V USA loni soud vyměřil skupině protipotratových aktivistů za asi hodinovou blokádu příslušného zařízení jedenáctileté rozsudky odnětí svobody. Pokud jsou interrupce povoleny, musí být povoleno s nimi nesouhlasit, stejně jako se všemi dalšími ambivalentními (a také se nabalujícími) milníky naší technologicko-medicínské civilizace. Dovedu si poměrně snadno představit, že k myšlenkovému zločinu „má našlápnuto“ třeba nesouhlas s asistovanou reprodukcí nebo s asistovanou sebevraždou, o očkování nemluvě.“

Dění v USA a jinde ve světě

„OSN a EU vytvořily alianci s 57 muslimskými státy, které jsou členy Organizace islámské spolupráce, a požadují masovou globální cenzuru. Jde o snahu vytvořit globální zákony proti rouhání,“ říká právník z Alliance Defending Freedom. Každý, kdo v Evropě kritizuje masovou migraci z muslimských zemí, může podle něj být v budoucnu EU obviněn z „náboženské nenávisti“ a může být za své názory pronásledován. „První krok: je vyhlášena domnělá hrozba. Ať už je to cokoli. Může to být Rusko, které ovlivňuje naši demokracii tady nebo v Evropě, nebo cokoli jiného. Hrozba je vždy na vzestupu. Odvolávají se na studie nevládních organizací. […] A pak se oznámí nejasné plány, jak hrozbě čelit. […]Twitter Files poskytly celou řadu dokumentů, které dokazují, že zaměstnanci a dodavatelé amerických a britských vojenských a zpravodajských služeb použili taktiku boje proti terorismu a jejím přizpůsobením vytvořili plány kontroly informací, které zahrnovaly cenzuru, debanking a blokace napříč platformami.”