Je tomu už téměř rok, co jsme spustili formulář pro sběr případů na sociálních sítích. Co se statistik týče, vždy byl jasným vítězem v počtu neoprávněných blokací obsahu Facebook. Další platformy za ním následovaly až o desítky případů níže. Poslední dobou ho však začíná dohánět YouTube. Právě na této sociální síti nejsou sice blokace stále tak časté, ale kvantita se zvyšuje, a kvalita je opravdu – jak se říká – výživná.

Zatímco u Facebooku se v asi 10 procentech případů, které nám posíláte, nakonec stane, že někdo zareaguje na vaše odvolání, na YouTube se obracíte naléhavěji, častěji a bezmocněji. To proto, že jeho blokace většinou uživatele více omezí:

• Buď demonetizují kanál, což znamená, že uživatel / podnikatel tak přijde o část svého výdělku. Dokonce mnohdy ani nevyplatí peníze, které jsou vaše – tedy takové, které diváci posílali vám za sledování vašich videí. Podíl z toho by měl patřit YT, ale při blokaci si ponechají celou částku. Odvolání, z vašich zkušeností, nemá pozitivních výsledků.
• V jiných případech zcela omezí váš účet. Stáváte se tedy „vyhozeným z kola ven“. Někým, kdo nejen, že už nemůže nahrávat vlastní videa, ale ani se pohybovat na YT jako uživatel. A že jste nic neprovedli? Nezájem. Na odvolání zareagujeme během pár minut, a napíšeme vám, že jsme se rozhodli blokaci ponechat, přestože jste postupovali dle našich pravidel.

Dnes vám předkládáme jeden ze zaslaných případů. Případ “delikventa”.

„Dostal jsem se do tak absurdní situace, že kdyby mi to někdo vyprávěl, tak bych mu neuvěřil. Youtube jsem používal jako archív mých domácích videí z dovolených. Hlavním účelem bylo se k videím jednoduše dostat a mít možnost je pustit na televizi, na návštěvě u rodiny…

Na podzim jsem sestříhal video z letní dovolené v Řecku. Mám dvě malé děti (1 a 3 roky), a tak na některých záběrech byly nahé. Po nahrání videa na Youtube bylo video vyhodnoceno jako závadné a nebylo zveřejněno. Byl jsem upozorněn, že takový obsah není možné zveřejňovat. Video jsem upravil a všechny záběry, kde bylo něco vidět, jsem rozmazal. Upravené video jsem nahrál zpět na Youtube. Ihned po nahrání bylo video označeno jako závadné. Nicméně proběhlo to tak rychle, že jsem získal přesvědčení o tom, že automatická kontrola videa neproběhla, a video bylo označkováno na základě toho původního.

Tak jsem celé video smazal a nahrál ho znovu pod jiným jménem. Druhý den jsem si všiml emailů od Youtube. Dostal jsem doživotní ban! Nepřikládal jsem tomu důležitost, protože jsem byl přesvědčen o své nevinně. Po třech marných kontaktech Youtube s vysvětlením situace jsem vždy dostal obratem stejnou generickou odpověď.

Zpětně jsem se dočetl v podmínkách, že i obnažené pozadí je pro Youtube problém. Kdybych to věděl, tak bych tam ani to video nenahrával, nebo bych ho více upravil. Nicméně jsem předpokládal, že právě ta automatická kontrola videa je tam od toho, aby mi nepustila závadné video na síť a já ho mohl odstranit, nebo upravit.

Jako tvůrci vám vlastně nezbývá, než se po nahrání videa modlit, aby prošlo, protože jinak vám brzo přijde ban za opakované porušení pravidel. Nikdo vlastně nebyl ohrožen tím, že by viděl zadeček malého dítěte, a přesto Youtube trestá okamžitě bez soudu a definitivně na doživotí.

Co mi ale vadí nejvíc je fakt, že jsem byl označkován jako šiřitel dětské pornografie a nemám možnost se odvolat a vyvrátit to. Youtube se se mnou vůbec nebaví. Na jejich emaily není možné odpovědět a jediná možnost kontaktu je přes jejich formulář s limitem 1000 znaků na zprávu, kde Vám odpoví automat pokaždé stejnou frázi.

Vůbec nechápu, jak si může firma generující neuvěřitelné zisky a mající monopol na trhu, dovolit takovou ignoraci a nekomunikaci. V dnešní době je bohužel sociální síť nedílnou součástí našich životů a já mám nyní omezený přístup na jednu z nich na všech svých zařízeních. To nemluvím o reálné možnosti, že moje označkování Youtubem se časem propíše do dalších databází a já budu pak nežádoucí například u pracovního pohovoru, protože budu mít nálepku sexuálního delikventa.

Tohle prostě nemůžu nechat být a akceptovat, že jsem porušil pravidla. Nepopírám, že jsem pravidla porušil, ale jsou psaná stylem, že by je mohlo porušit každé druhé video na Youtube. Nehledě na poslední ustanovení o tom, že mohou zrušit jakýkoli účet kdykoli a bez udání důvodu.“

Jak takovým lidem pomoci, když se vedení pražského Google nechce bavit ani s námi?

Naši názoroví odpůrci řeknou „soukromá firma si může dělat, co chce, nebo můžete přejít jinam“. A tak se ptám, milý čtenáři, je to správný přístup? Abychom uživatele ostrakizovali, dokonce nejen za názory, ale za minimální pochybení, přestože ihned sjednal nápravu?

Je opravdu v pořádku, že jednou chybující lidé budou bez možnosti nápravy označeni doživotním neoprávněným stigmatem a vystrkáni ze sociálních sítí? Mají si najít jinou? Máme opravdu vytvářet paralelní společnosti několika separátních bublin a s různými názory už se neshlukovat a nediskutovat společně?

Na jednu stranu je konkurence, obzvlášť u BigTech s monopolním postavením, samozřejmě důležitá a dobrá. Na stranu druhou, pokud každá ideologická bublina bude mít vlastní platformu, nebude “konkurence” v konečném důsledku znamenat separaci názorových proudů a posílení bublin, které spolu nediskutují? Je to opravdu pro společnost zdravé? A jak tomuto štěpení společnosti bránit?