Našemu kolegovi v SOSP, Andreji Duhanovi, vyšla letos kniha, která je podle mě zásadním příspěvkem do debaty o proměně společenského uspořádání na našem post-Západě, kde bude stále více určující střet liberálních a konzervativních hodnot. Trvalo jí trochu déle se dostat na svět, první verzi jsem měl čest připomínkovat už na Vánoce 2020, ale stojí za to. Konzervativní revoluce volá po návratu konzervativní politiky a předkládá její vizi jako alternativy k liberálnímu řádu. Významná část textu se zabývá pluralitní demokracií, svobodou projevu a většinou témat, která jsou často předmětem cenzurních zásahů, jež každodenně řešíme (migrace, nové uspořádání EU apod.). Níže jsme pro vás s autorem vybrali několik ukázek.

Knihu si můžete koupit v našem e-shopu s věnováním autora a speciálním dárkem od SOSP.

Zastánci liberálního konsenzu svou víru projevují s nesnesitelnou arogantností a ostentativním pocitem nadřazenosti. Tato arogance pramení z přesvědčení, že liberální názory nejsou odrazem ideologie, jsou evidence-based – postavené na faktech a ten, kdo jim rozumí, musí být liberál. Liberálové se považují za ztělesnění vědění a pokroku. Vůbec nechápou, že lidé mohou zastávat zcela odlišný světonázor a soustavu hodnot.

Své hodnoty a postoje, které jako celek mnohdy zastává menšina, předkládají jako jediné správné. Jiné názory nejsou alternativou, nepatří do slušné společnosti, nejsou liberálně-demokratické. Nestojí za diskuzi nad podstatou a fakty. Charakteristický je morální odsudek nesouznících názorů a jejich nositelů, a na to nastupující snaha je potlačit.

Kdo odmítá multikulturalismus, je xenofob, kdo kritizuje EU, je nacionalista a přeje si válku, kdo neoslavuje bezbřehý relativismus a toleranci, je bigotní, kdo se na svět nedívá optikou „neprospěje to náhodou Rusům“, je Putinův agent, kdo poukazuje na problémy spojené s muslimskou komunitou v Evropě, je islamofob, kdo odmítá ekonomizaci všeho, je naivní levičák, kdo zastává konzervativní názory, je fašista, kdo nechápe, že neoliberalismus nemá alternativu, není demokrat. Existuje řada dalších variant. Jejich společným znakem je v každém případě degradace a implicitní nepřípustnost jiného názoru.

Namísto demokratické debaty máme nálepkování a poučování, co patří a nepatří do „slušné společnosti“. Vše špatné, co se z jejich pohledu děje – brexit, Trump, Orbán – nemůže být reakcí na liberální konsenzus. Nemůže být jejich chybou. Nemůže být dán skutečností, že se kola dějin začala prostě ubírat jiným směrem. Raději obviňují voliče, populisty, nevzdělanost. Vymýšlejí bizarní konspirační teorie, varují před fake news, zpochybňují hodnotu demokracie, všude vidí Hitlera, volají po cenzuře na sociálních sítích. Straší, nálepkují, moralizují.

Obcházení pluralitní demokracie

Liberální establishment zkrátka ztratil víru, že pluralita je v dlouhodobém měřítku největší silou demokracie a podmínkou jejího přetrvání, nikoliv slabinou. Zapomněl, že demagogie, manipulace a lži se šířily vždy, a to zvláště ve svobodných společnostech. Jedinou zbraní proti jejich šíření je jen a pouze svobodná společnost a pěstování pluralismu.

Liberálové přestali respektovat, že lidé mají různé názory, a snaží se hodnotový konflikt překonat tlakem na přijetí hodnot liberálního konsenzu a naprostou názorovou konformitu. Tím ale společenskou polarizaci pouze vyostřují. V momentě, kdy jiné názory prohlásíme za nepřípustné, prostor pro společenský kompromis mizí. Liberální režim se stává neliberálním. Liberálové se chovají jako autoritáři.

Liberální establishment přestává vnímat demokracii jako hodnotu samu o sobě. Naopak se začal považovat za natolik osvícený, moudrý a vzdělaný, že v zájmu vyššího zájmu ‒ ochrany liberální demokracie před lidmi ‒ může či přímo musí obcházet demokracii. V žádném případě zde nejde o pojistky a limity proti tomu, aby se demokracie nezvrhla v tyranii většiny, ale o autentické odmítnutí vlády většiny a projev absolutní nedůvěry v lidi.

Liberálové identifikovali staronovou hrozbu – společenskou většinu. Lidé, kteří léta ve velkém volili strany pravého a levého středu, a nyní volí tzv. populisty, jsou najednou pitomci, kteří nejsou schopni nazřít složitost reality a potřebují osvětu. Liberálové stále více popírají morální právo (zejména méně vzdělaných) lidí mít politický názor, který je v rozporu s liberálním konsenzem.

Zneužívání moci digitálních platforem

Samostatnou kapitolou jsou pak sociální sítě jako Facebook a technologičtí giganti jako Google, které do značné míry ovládají prostor veřejné debaty a určují její mantinely. Přitom jsou pevnou součástí liberálního establishmentu a podle toho jednají. Pod pláštíkem argumentů o svobodném trhu a soukromém podnikání jsou svými cenzurními a dalšími omezujícími zásahy schopny naprosto disproporčně ovlivňovat demokratickou politiku. Určují, kdo bude mít možnost oslovit voliče, a kdo ne. Mají tak obrovskou moc a nebojí se jí použít.