Publicista Aleš Borovan odhalil ve svém článku závažný konflikt zájmů Jindřicha Šídla, který působí jako novinář a člen Redakční rady Seznam Zprávy a současně jako spolumajitel agentury STEM provádějící průzkumy veřejného mínění často na politická témata. To nás ve Společnosti pro obranu svobody projevu (SOSP) zaujalo, protože agentura STEM byla jednou z těch, které nám v roce 2023 odmítly realizovat placený průzkum na téma svobody projevu s odůvodněním, že SOSP je pro ni ideologicky nevyhovujícím zadavatelem.

Borovanovu kritiku Šídlova konfliktu zájmů sdílela na sítích bývalá členka Rady ČTK Angelika Bazalová a řada dalších včetně nás, čímž pravděpodobně utrpěla aura mediálního matadora dříve liberálních médií. Asi proto se nám rozhodl pomstít nenávistným pamfletem, který publikovala jeho domovská redakce. Vzhledem k tomu, že se to neobešlo bez překrucování faktů a manipulací, pojďme si na pár z nich posvítit.

Mapujeme cenzurní dění v našem světě

Nejdříve nám Jindřich Šídlo vyčítá, že se nevěnujeme cenzuře v Rusku. Během čtyř let naší činnosti jsme mnohokrát vysvětlovali, že se v našem monitoringu zaměřujeme na ČR, Evropu a USA, resp. země Západu. Tam patříme a tamní dění přímo ovlivňuje svobodu slova českých občanů. Cenzurní zásahy v zemích jako Kuba, KLDR, Írán, Čína, Rusko apod. se v našem monitoringu objevují jen okrajově (při troše snahy se několik kritických zmínek o Rusku najít dá), protože mají na nás minimální dopad a tamní absence demokracie a plnohodnotné svobody projevu nikoho u nás nepřekvapí. Na rozdíl od bruselské legislativy nebo států, jako je např. Británie, Německo nebo Francie, které si mnozí stále idealizují jako země svobodám a demokracii zaslíbené.

Skandál s americkým financování politických projektů se týká i českých nevládek

Mimořádná manipulace se Šídlovi povedla při obvinění kolegyně Vachatové, která na základě veřejných amerických zdrojů zpřístupněných Trumpovou administrativou rozkryla finanční toky plynoucí z USA k českým politickým nevládním organizacím, mj. k Člověku v tísni. Všimněte si, jak průhledně Šídlo zatajuje podstatu skandálu kolem státní agentury USAID zapletené do financování politických operací v zahraničí. USAID coby sponzor WEF, Aspenu i Wuhan Institutu má temnou historii včetně mučení a změny režimů ve spolupráci s tajnými službami, a proto jí ministr zahraničí Rubio zastavil skoro všechny příjmy. Americké veřejné peníze pomáhaly přes USAID financovat nejrůznější politicko-ideologické projekty – povětšinou jen progresivistické.

A kolegyně Vachatová v rozhovoru zmiňuje i další americké zdroje dlouhodobě podporující tyto projekty také v ČR. Do několika z nich byl zapojen i Jindřich Šídlo. V celkovém součtu jde o stovky milionů korun pro projekty spojené s Člověkem v tísni (Týdny mediálního vzdělávání, agitační program Jeden svět na školách), Post Bellum, Prague Security Studies Institute, dále Festivalu svobody, projektu Zvol si info ad. Málokdo si umí představit, jak rozsáhlý je byznys kolem honu na dezinformace a jak častý je konflikt zájmů osob v něm zapojených.

Kdyby byla Natálie Vachatová zbabělá a konformní vůči hysterii, která tu na rozdíl od většiny zemí Evropy stále přetrvává, vybrala by si pro příklad jiné filmy. Neviděla však důvod vyhýbat se politickou korektností citlivému tématu zahraničních intervencí. Když si poslechnete celý rozhovor s ní na Rádiu Universum (náš Facebook kanál z něho pouze cituje), zjistíte, že Šídlo opět nemluví pravdu. Nikdo z nás proti filmu s protiruským narativem neprotestuje.

Jsme pouze zděšeni tím, kolik veřejných peněz předchozích amerických vlád proudilo na propagandu přes české politické nevládky. Stejně by nás znepokojovalo, kdyby třeba Čína nebo Rusko financovaly některou z Šídlových oblíbených politických neziskových organizací za účelem šíření protiamerického narativu u nás. Což se ostatně v budoucnu nedá vyloučit, když vezmeme do úvahy současnou Šídlovu averzi k novým americkým poměrům a ke snahám o zastavení oněch penězovodů.

Šídlo se zastává britského premiéra zavádějícího bezprecedentní cenzuru

Nejvíce nás v článku zarazila Šídlova obhajoba britského premiéra Starmera, který zametl pod koberec obří skandál se znásilňováním bílých nezletilých dívek pákistánskými gangy a který čelí masové kritice za bezprecedentní omezování svobody projevu v Británii – až do té míry, že americká vláda podmiňuje obchodní spolupráci zrušením jeho cenzurní legislativy. Šídlo se v textu tváří, že o těchto skutečnostech nic neví, a snaží se čtenáři podsunout, že jsme sdíleli tvít Michala Poláčka o podezření na další Starmerův skandál jen proto, že britský premiér vyhlásil válečný plán, pokud mu bude Trump krýt záda. Každý, kdo sleduje naše kanály, dobře ví, že cenzurní choutky Starmera kritizujeme dlouhodobě bez ohledu na jeho zahraniční politiku. Snad tedy nebude Šídlovi vadit, když v tom budeme pokračovat společně s našimi britskými partnery ve Free Speech Union.

Nezůstává však pouze u překrucování faktů – Šídlo dokonce nabádá Český rozhlas, aby o SOSP natočil epizodu s obviněním, že šíříme dezinformace. Takové jednání už nelze nazvat jinak než jako snahu o dehonestace nepohodlných názorů nebo posedlost.

Podlý argument Putinem aneb diskreditace nepohodlných

Tak tedy vzniklo další vydání Šťastného oběžníku, kde svou porci nenávisti věnuje tento bývalý novinář tentokrát naší společnosti, jež je mu už delší čas trnem v oku – právě proto, že hájí svobodu projevu i těch, které on nemá rád. To, že se kvůli tomu snížil k podpásovému útoku a obviňování z proruskosti, je smutný kolorit dnešní doby. Jde o nejpodlejší kalibr, jímž se progresivistická média snaží poškodit všechny kritiky vlády, a Šídlo tím jen potvrzuje, že slouží jako ochotný tlampač na úrovni Šafrova Forum24 a pokleslého bulváru.

Jen pár dní předtím mluvčí českých elfů strašil (kde jinde než na dalším webu ze stáje Seznamu), že s blížící se volební kampaní poroste množství dezinformací. Ve skutečnosti však přicházejí z opačné strany, než před kterou varuje. To, co se v těchto dnech děje vůči Turkovi, Sterzikovi (Vidlák) a dalším opozičním politikům, už nese známky diskreditační kampaně. SOSP se stává pro tábor provládních aktivistů a médií dalším nepřítelem – právě proto, že bráníme svobodu slova proti pokusům o její omezování pod záminkou honu na údajné dezinformace a proti vytváření podmínek k nedemokratickým zásahům do voleb.