Jsme si vědomi troufalosti, se kterou se do této akce pouštíme. Víme, že je tu několik subjektů, které se pohybují na konzervativní scéně déle než SOSP, a tak jsme nějaký čas čekali, zda se někdo jiný neujme organizace setkání, kde by se propojili různé konzervativní proudy, skupiny i zástupci různých politických stran. Záměr toho, čeho dnes budete svědky, jsem s řadou lidí debatoval skoro dva roky a až letos v létě jsme se rozhodli, že není důvod dále čekat a půjdeme do toho sami s tím, že se možná zúčastní jen třeba 60 hostů. Nakonec je vás tu registrovaných 115 a zářijový marketing ani neproběhl, protože už v srpnu bylo vyprodáno a víc se vás sem nevejde.

Z určitého pohledu je ale logické, že se toho ujímá právě Společnost pro obranu svobody projevu. Omezování svobody slova se dnes nejčastěji děje právě v tématech, kde se nejvíce střetávají konzervativci (a klasičtí liberálové) s progresivisty – v otázkách migrace, rodiny, energetiky, geopolitiky a obecně hodnotového ukotvení státu. Tzv. „liberálové“ u nás ovládají prakticky všechny instituce – sněmovnu, Senát, hrad i Ústavní soud, většinu médií a neziskovek, mnohé školy a dokonce i korporace. Tlak na konzervativce a snahy o jejich umlčování sledujeme už čtvrtým rokem z první řady a není už žádným tajemstvím, že cenzura se stala nástrojem politického boje a že probíhá na objednávku vlád a bezpečnostních služeb.

Vzestup národního konzervatismu

Asi před 6 lety jsem si povídal se vzdělaným konzervativcem z akademického světa, jehož si velmi vážím (letos uspěl ve volbách do Senátu, tak jsem na jeho postoje zvědav), a ten mě docela překvapil svým pesimistickým přístupem. Říkal něco v tom smyslu, že my konzervativci nemůžeme vyhrát, že můžeme dominanci “liberalismu” jen zpomalovat, zdržovat a oddalovat. Naštěstí výsledky voleb z poslední doby – vítězství Trumpa 2016, Orbána, Meloniové, Wilderse, narůstající porážky progresivistů na Slovensku, ve Francii a nyní i v Rakousku – ukazují opak a to, že neustálé ustupování woke agendě a defétismus nejsou na místě, že by konzervativci měli být aktivnější a chcete-li, populističtější (ve smyslu hájení zájmu většiny).

Proto vidíme smysl v budování široké konzervativní komunity napříč profesními skupinami a preferencemi pro různé politické strany. A i kdybychom neuspěli a nedokázali naše hodnoty prosadit do hlavních společenských institucí, vybudované vztahy s námi zůstanou a snad i chuť se potkávat a vzájemně podporovat.

Ty nejsilnější signály, jak říká pan premiér, k tomu letos uspořádat Konzervativní kemp jsem dostal v dubnu na konferenci NatCon v Bruselu, na květnovém CPACu v Budapešti a také u našich sousedů v Bratislavě na Konzervatívnom summite. Ta energie, která prýštila z účastníků na pódiu i v auditoriu, to momentum pro národní konzervatismus, které se právě v Evropě zdvihá na troskách zkrachovalé liberální ideologie, rozhovory, které jsem tam měl možnost vést např. s mladými americkými republikány nebo se zástupci maďarských či polských institucí a také jejich otázky na situaci u nás, na které jsem musel odpovídat – to vše mě přesvědčilo, že máme nejvyšší čas začít i tady formovat konzervativní protiváhu bránící základní svobody, o které liberálové přestávají mít zájem.

Test připravenosti konzervativní scény

A tak dnešek bude testem, do jaké míry je naše konzervativní scéna připravená se propojovat, dát bokem osobní antipatie, začít utvářet nestranické struktury, která dokáží minimálně čelit dlouhému pochodu institucemi, pokud ho už nevytlačovat pochodem vlastním. Proto jsme pozvali zástupce všech hlavních konzervativních proudů, skupin i politických stran, které mají silné konzervativní křídlo. A jsme rádi, že velká většina pozvání přijala a je tady.

Čekají vás tři dvouhodinové programové bloky oddělené od sebe obědem a velkou přestávkou. A v každém z nich dva na sebe navazující diskusní panely – celkem tedy 6 panelů věnovaných postupně stavu české konzervativní scény, geopolitice, ekonomice, energetice, migraci a rodině. Každý panel řídí moderátor a jsou v něm 3 panelisté, kteří vám představí svůj stručný návrh na 3 konkrétní kroky/priority, jež by měla realizovat příští (snad už konzervativní) vláda. Ne kroky nutně ideální, ale realistické, prosaditelné a splnitelné v nadcházejícím volebním období.

Stejně jako “liberální” scéna není názorově homogenní, i my konzervativci máme na řadu otázek odlišné názory. Jsem si jist, že to bude vidět i mezi vystupujícími. A proto prosím polemizujte s respektem. Važme si těch, kteří sem přijeli, přestože věděli, že tu budou v menšině. Ukažme, že umíme být tolerantní k jiným názorům, když to žádáme od druhých. Ostatně jde o to vyslechnout si různé recepty na řešení společenské a ekonomické krize.

My jsme systém. Bráníme demokracii, normální svět, přirozený řád.

Na závěr řeknu tezi, kterou jsem zdůraznil už na naší květnové konferenci. My nejsme antisystém ani “pseudokonzervativní subverze”, jak si dovolují někteří státní úředníci nálepkovat oponenty progresvismu. Pokud lze některé považovat za antisystém, pak je to tábor woke progresivistů usilující o dotační socialismus, náhradu obyvatelstva ilegální masovou migrací, zničení rodiny s matkou a otcem, popírání biologických faktů, klimatické náboženství, umlčení většiny outsourcovanou cenzuou a o vytunelování demokracie hlasováním těch, kteří v zemi nežijí..Po ničem z toho jsme v Listopadu 1989 nevolali.

Jsme tu, abychom bránili normální svět, přirozený řád a kontinuitu. Záleží nám na uchování demokracie. Demokracie v původním smyslu jako vůle lidu, nikoli jako konsensu politických elit, institucí, médií a vlivných nevládek financovaných ze zahraničí. Demokracie bez přívlastků, protože ta liberální nás přivedla až příliš blízko režimu podobající se tomu totalitnímu, který jsme před 35 lety odmítli.

Dnes máme Den samizdatu a tak jsme si samizdali Konzervativní kemp. Bez dotací a bez grantů – SOSP funguje bez jediné koruny od státu. Přeji vám všem bohatý den na zážitky a doufám, že dnes společně začínáme něco většího. co přetrvá tento víkend a na co už každý budeme moci podle svých zájmů a kapacit navázat.

První verze textu zazněla od Vlastimila Veselého na úvod Konzervativního kempu 12. října 2024.