Der Dritte Weg (Třetí cesta) je malá politická strana v Německu. V lednu 2019 sdílela na své facebookové stránce odkaz na článek ze svého webu, kde byli lidé žijící ve cvikovské čtvrti Neuplanitz označeni za „sociálně a finančně opuštěné“. V textu mimo jiné stálo: „Když se v bytech panelových domů ubytovává stále více (kulturně cizích a odlišných) cizinců žádajících o azyl, kteří svou vděčnost někdy vyjadřují násilím a trestnými činy, nemá mnoho Němců v této čtvrti žádné vyhlídky…“

Krátce po sdílení příspěvku jej Facebook označil za nenávistný a oznámil, že porušuje jeho zásady komunity. Článku omezil viditelnost a na 30 dní zablokoval celý kanál. Strana se obrátila na Zemský soud Frankenthal s požadavkem na obnovení přístupu ke svému profilu, k odblokování kanálu a obnovení zveřejněného článku. Zemský soud žádosti nevyhověl a odvolání zamítl i Vrchní soud ve Zweibrückenu.

Strana se tedy obrátila na Spolkový ústavní soud. V květnu 2019 soud rozhodl o vydání předběžného opatření, kterým nařídil službě Facebook zpřístupnit žalobci jeho profil až do oficiálního ukončení voleb do Evropského parlamentu. Rozhodnutí vydané v rámci předběžného přezkumu tak upřednostnilo právo politických stran v souvislosti s volbami na přístup k velkým platformám sociálních sítí  jako Facebook, aby byla zajištěna jejich svoboda vyjadřovat politické názory a svůj politický program. Soud vyhodnotil možnost vyjádření politických názorů a politickou diskusi na sociálních sítích během politických voleb jako klíčovou.

Od té doby se kampaně na sociálních sítích stále častěji stávají jedním z rozhodujících faktorů pro výsledky voleb. Nejznámějším příkladem je americká kauza Twitter Files, z níž vyšlo najevo, že síť Twitter zásadním způsobem zasáhla do amerických prezidentských voleb 2020, čímž při těsném souboji ovlivnila jejich celkový výsledek. A bylo by naivní se domnívat, že snahy zasahovat do voleb se nedějí i v Evropě.

Nedávným příkladem byly loni slovenské parlamentní volby. V týdnu před volebním dnem tam proběhla důvěrná jednání úředníků předchozí vlády, zástupců Evropské komise a zástupců platforem Facebook, Google a TikTok o tom, jak „omezit šíření dezinformací a proruské propagandy“ ze strany „slovenských uživatelů internetu včetně stoupenců expremiéra Roberta Fica“. Je fér dodat, že Twitter (nově X) s novým vlastníkem Elonem Muskem, který ctí svobodu slova, svou účast odmítl. Není divu. Ty vzletně znějící formulace lze chápat jako přípravu na odstranění publikovaného obsahu na kanálech některých kandidátů nebo stran. Naštěstí k tomuto omezení svobody projevu (zatím) nenašli odvahu.

Nedávno schválená unijní legislativa Digital Services Act nabízí nově Komisi právní nástroje k omezování svobody slova pod záminkou odstranění obsahu, který by „narušoval občanský diskurs“ nebo přinášel „systémová rizika“. Tyto vágní formulace a opakované výhrůžky komisařů Jourové a Bretona dávají tušit, že unijní nomenklatura, která tak rády vydírá některé konzervativnější vlády, se nebude rozpakovat zasáhnout do voleb v členských zemích ve prospěch nebo neprospěch určitých kandidátů. Červnové volby do Evropského parlamentu budou ostatně prvním testem. Proto je tak důležité pro zachování demokracie v EU, aby měli všichni kandidáti a kandidující strany rovné podmínky v soutěži o hlasy potenciálních voličů na digitálních platformách. Je na nás všech, abychom to hlídali.

Natálie Vachatová a Vlastimil Veselý

Soudní spory s digitálními platformami pro Vás pravidelně mapujeme. Předchozí díl se 3 vyhranými soudními spory zde.